 Křtiny. V letech 1990 - 2022 jsem pracoval jako historik, amatérský archeolog a speleolog 
při průzkumu této
nejvýznamnější barokní stavby v České republice. Přitom jsem vedl tým Speleohistorického klubu v Brně, který dne 9. února 1991 objevil neznámou kryptu křtinské kostnice s legendárním depotem dvanácti pomalovaných lebek. Rovněž jsme objevili v roce 1991 neznámou hrobku stavitele této Santiniho významné stavby Boží opata Kryštofa Jiřího Matušky. Výsledky svých průzkumů jsem v roce 2023 zveřejnil v samostatné publikaci Acta Speleohistorica "Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách", která byla odborníky na historii a archeologii velice kladně přijata.  Stará hora v Krkonoších. V letech 1998 - 2001 jsem žil jako poustevník v kapli svaté Anny na Staré hoře v 
Krkonoších. Přitom jsem pracoval jako horský cestář a kameník
při opravách a rekonstrukcích historických chodníků, například na Sněžku, v těchto nejvyšších
českých horách. Pracoval jsem ve velmi známé a profesionální
firmě Veselý Výlet bratří Klimešů z Horního
Maršova. Bylo to velice harmonické a důležité období v mém životě a na mé duchovní Cestě. Dnes však již do Krkonoš nejezdím. Poslední pouť na Starou horu, kde se údajně zjevila u lesní studánky samotná
Panna Maria jsem vykonal v roce 2019.Ponor. Novodvorský ponor, právoplatně však ve speleologické literatuře nazvaný Ponorný hrádek Marka Poustevníka - Šenkyříka, který na tomto opuštěném místě při úpatí plošiny Skalka postavil s několika dobrými kamarády malý srub ze smrkových odřezků. V letech 1993 - 1995 zde žil zcela osamělým způsobem života na bázi poustevnictví a speleologických výzkumu v nedalekém Ponorném hrádku a vzdálenější propasti opět nesprávně dnes nazývané jako nějaký "Zub" (Závrt u borovice), správně však pojmenované jako Soví komín, jak Marek Poustevník opět zanesl do speleologické literatury, například do renomovaného sborníku Speleofórum 95. Dnes zde působí mladí speleologové, kteří vůbec nectí moji původní terminologii výše zmíněných speleologických objektů. Já se však na ně již vůbec nezlobím a dokonce někteří z nich jsou mými kamarády. Jeskyně Ponorný hrádek i propast Soví komín stále jsou dodones velmi slibné lokality z hlediska budouch exploratací. Jedná se však bohužel jen o velmi stísněné trativody a úzké systémy propastí, i když s opravdu velkým objevným potenciálem o délce několik kilomentrů! To se ale asi nikdy nepodaří někomu zcela objevit! Přesto žehnám členům současného Speleohistorického klubu Brno aby byli ve svým průzkumech pokud možno velmi úspěšní. 
 Assisi, Eremo delle Carceri. V minulosti jsem velmi často navštěvoval meditační jeskyně a poustevny sv. Františka 
v horách
Monte Subasio zejména v lokalitě zvané Eremo delle Carceri, kde stojí na úbočí hor malý kapucínský klášter, nad svatým
městečkem Assisi. Bylo to velmi šťastné období
na mé duchovní Cestě. Dnes však už Assisi z důvodů vnitřních změn nenavštěvuji. Myslím si, že jsem Františka z Assisi pochopil. Byl jako já. Ášram Jadan v Indii. V zimě 2007 až 2008 jsem na zvláštní pozvání Svámijiho Mahéšvaránandy 
navštívil jeho komplex duchovních staveb v Jadanu ve státě Rádžasthán ve střední Indii, jimž
vévodí kolosální Óm ášram. Přitom jsem vydláždil kamennými deskami dlažby chodník okolo rájské zahrady. Byla to opravdu velmi požehnaná karmajóga. Proto mi Svámiji
dokonce nabídl tradiční indickou jógovou poustevnu ze slámy na osamélém místě na dohled od Óm ášramu. Vnímal jsem tento dar jako pozvání na Cestu pousteven, například i zde v České republice kam jsem se uchýlil po svém návratu z Matky Indie. Dnes už Indii nenavštěvuji, protože mi vyhovuje vykonávat svou duchovní sádhanu na bázi meditace na poustevně a v jeskyni zde v České republice.
Přesto se do Indii pravděpodobně ještě vrátím, nejen do ášramu Jadan, ale i na pouť k pramenu řeky Gangy v Himaláji. Doupě Trampů. Má hlavní současná meditační jeskyně v Moravském krasu hned po poustevně na tzv. Lesslově hoře nad Křtinami. Tato jeskyně se nachází v Údolí Říčky čili Hádeckém údolí velmi vysoko na relativně ukrytém místě ve svahu údolí. Je to trampská jeskyně, proto je oficiálně pojmenovaná jako Jeskyně Ř-22 Trampů.  Lesslova hora. Má současná hlavní poustevna na velmi opuštěném místě na kótě 524 m nad vesnicí Křtiny, která je velmi důležitým a významným poutním místem okolo mariánské sochy Panny Marie Křtinské. Tuto poustevnu postavil někdy po roce 2015 bývalý skaut, zálesák a romantik Martin Lessl ze Křtin. Nebyl to však rozhodně typický poustevník, byl spíše psancem a vyděděncem ze svého rodinného prostředí. Nakonec tragicky ukončil svůj život v železničním tunelu u Blanska. Proto jsem si dovolil v roce 2023 osídlit jeho již zcela zdevastovanou poustevnu na Lesslově hoře, jak jsem tuto osamělou kótu nazval já, Gyaneshwarpuri. S vědomím Školního lesního podniku Křtiny zde vykonávám svou asketickou sádhanu na bázi meditace a opakování manter.  Slovenský ráj. V této horské jeskyni ve Slovenském ráji jsem dlouhobobě přebýval v letech 1993 - 2002. Tehdy vznikaly již všeobecně známé skalní malby s duchovní, filozofickou a mystickou tematikou, jako vedlejší produkt tehdejší velmi hluboké jógové meditace s mantrou. Nápisy vznikaly ponejvíce v roce 2002, kdy tuto velmi skrytou jeskyni oficiálně objevili strážci přírody Správy Národního parku Slovenský ráj. Protože mne nutili abych jeskyni opustil, a protože jsem tehdy zachovával maunu (mlčení), začal jsem psát jako svou obhajobu a odpověď na jejich otázky nápisy nepřehlédnutelně na skálu. Toto skalní umění má tedy zejména morální a filozofický aspekt, což je třeba si vzít k srdci, dříve než poustevníka za jeho činnost negativně odsoudíte. Prosím čtenáře tohoto webu aby nenapodobovali toto skalní umění a nepsali nikde na skály. "Snaž se abys nenapodoboval chování význačných lidí, pokud nemáš ty vnitřní předpoklady, které inspirovaly v činům je." (Anthony de Mello). Dnes bych již byl jistě Osvícený, kdyby mne tehdy ochránci přírody nezastavili a nepřiměli k odchodu z hor, z divočiny v níž na 100 kilometrech čtverečních není ani jedno lidské sídlo, jen medvědi se tu potulují...! Prožil jsem v této jeskyni jen s minimálním stykem s civilizací celkem 3,5 roku čistého času. Jeskyně Poustevna Toho který sedí a mlčí je posvátné místo mého života a mého mládí. V roce 2022 jsem řediteli Národního parku přislíbil, že tuto jeskyni již nikdy nebudu navštěvovat, což dodržuji. Zamýšlím však vykonat novou pouť do těchto zalesněných a velmi skrytých a opuštěných hor za účelem objevení nového meditačního prostoru v jiné lokalitě, o níž nikdo neví. Takových míst je ve Slovenském ráji naštěstí dosud veliké množství, a tak se mi snad nějaký převis či neznámou jeskyni zase podaří objevit.  Adlerova jeskyně. Významná archeologická lokalita s magdalenienským osídlením. Byla to odloučená jeskyně v době kdy fungovala světoznámá Pekárna. Proto jsem si ji oblíbil pro meditaci. Překvapila mne svojí útulností ještě větší než rovněž tramsky osídlená jeskyně Doupě Trampů za Kůlničkou. Dokonce je v ní podzemní ohniště, které však nedoporučuji nikomu zažehávat, mohl by se přidusit.  Křížova jeskyně. Nedaleko Adlerovy jeskyně, o něco níž ve svahu je další trampská jeskyně Křížova, která slouží jako příležitostné útočiště neznámým trampům. Není tak útulná jako Adlerova, proto jsem v ní přestal meditovat. Přesto v ní ke mně promluvil Himaláj v době jara s výhledem na zalesněné Údolí až k Ochozskému žlíbku. Speleologicky je nedůležitá. Její neznámé ucpané pokračování s největší pravděpodobností směřuje jen do nedalekého Kamenitého žlíbku s horním vchodem do Ochozské jeskyně, podobně jako má meditační jeskyně Adlerova. Obě tyto jeskyně jsou neopochybně paleoerozní geneze, proto o nich jeskyňáři podvědomě pořád přemýšlejí. Nejde však vůbec důvěřovat jejich virgulovým prognózam. Prý je tu propast až na aktivní tok. Podle nemá smysl tyto dvě jeskyně nikdy speleologicky otevírat.  Kůlnička. Další archeologicky zajímavá jeskyně v Hádeckém údolí za Pekárnou. Taky nikam nevede. Jedná se podle všech signálů opravdu jen o korozní v podstatě speleologicky nevýznamnou jeskyni, nikoli paleoerozní báze jak se domnívá například Kamil Pokorný a další jeho spolupracovníci na základě reakcí virgulí. Taky jsem v Kůlničce krátce meditoval s mantrou ve stísněné vstupní chodbě a byl jsem potěšen její pozitivní aurou. Proto jsem ji jen sám pro sebe pojmenoval Hodná jeskyně. V této jeskyni byl objeven hrob neolitického dítěte podobně jako později v nedaleké Slezákově díře - Záhrobní.  Slezákova díra - Záhrobní. Nejdůležitější jeskyně mého mládí. Speleologicky jsem ji zkoumal někdy v letech 1982 - 1986. Přitom jsme učinili velmi zajímavý objev dětského neolitického hrobu kultury s moravskou malovanou keramikou. Zkoumali jsme rovněž koncový dóm, který jsem nazval Šamanský dóm, protože v něm byly nalezeny záhadné zuby velké šelmy. Nevíme jak se tato šelma do tohoto dómu nizkou vstupní plazivkou vlastně dostala. Je to prostě záhada. Na jaře roku 2023 jsem si předsevzal že pod převisem před touto jeskyní budu usilovně meditovat. Nakonec jsem ji však opustil a od té doby medituji na Lesslově hoře nad Křtinami.  U Tří Kotlů. Další má příležitostná meditační jeskyně, tentokrát ve Křtinském údolí. Kdysi jsem vážně přemýšlel nad jejím speleologickým průzkumem, bylo to však zájmové území křtinské skupiny, proto jsem ji nakonec vůbec nezkoumal. Přesto mne zaujala svými uhlazenými bočními stěnami svážně klesající chodby. Dnes už nevěřím, že se jedná o ponor Křtinského potoka, i když částečně je to pořád možné. Nikdo neví kdo ji za 1. československé republiky zkoumal. Možná že to byli Němci speleologické skupiny V.D.T. z nedaleké Býčí skály, což zní velmi pravděpodobně. Zůstaly po nich otvory po vrtech na trhavinu při rozšiřování chodby. Domníval jsem se, že by se jejím speleologickým výzkumem mohlo podařit proniknout do neznámé jeskyně která nepochybně je pod nedalekými propady Tří Kotlů.  Švédův stůl. Velice důležitá archeologická lokalita v Hádeckém údolí osídlená již neandertálským člověkem. Já jsem v ní zažil vizi, že v ní v pravěku žil šaman, který se svou svatostí vyrovnal Ježíšovi a Buddhovi. Nevím co to mělo znamenat, ale všechno je možné. Jeskyně připomíná lidské skalní obydlí, je zde například ložnice s otevřeným oknem, nebo centrální prostora vhodná pro rozdělání ohně. Pozor však na strážce přírody, kteří o tom vědí! Já sám v ní občas rozjímám a medituji s gurumantrou a jsem v ní vždy šťastný. Určitě má pozitivní energii už z pravěku. Někdo si myslí, že pod ní procházejí neznámé trativody z níže ležící jeskyně Málčiny.  U studánek. Má brutální meditační jeskyně u Březiny. Meditoval jsem v ní ve věčné tmě osvícené jenom svíčkou. Je to speleologicky nedůležitá jeskyně, která nikam nepokračuje. Nedávno se jeskyně U Studánek nechvalně proslavila tím, že v ní dělali své - zajisté hrůzostrašné - "obřady" neznámí satanisté, po nichž zůstali v koncovém dómku kresby a nápisy na skále. Bůh ví, proč jsem si vybral k mantra džapě právě tuto zkoušenou jeskyni... Od roku 2019 jsem se v ní věnoval se souhlasem Správy CHKO Moravský kras své osamělé meditaci. Od roku 2023 ji už nenavštěvuji.  Močová. Má poustevna na Habrůvecké plošině. Je to historický lůmek po lidové těžbě vápence, jakých jsou v krasu tisíce. Tento lůmek je však atypický, neboť je tvořen těžební jámou se svislými stěnami. Zůstává otázkou, proč dávní vápeníci komůrku ve skále vytvořili? Jakoby si zde někdo chystal skalní skrýš... Tak jsem lůmek našel. Jen jsem ho zbavil vrstvy hlíny, kterou byl zakrytý a postavil opěrnou zídku z volně ložených kamenů. Přežil jsem zde jednu zimu 2005/2006. Nad sebou jsem měl jen igelitovou plachtu, jinak jsem byl vystaven venkovním živlům zimní krajiny a zima byla tehdy obzvláště krutá. Ohýnek mne však chránil. Pak mě však podle stop ve sněhu našel Satan z Býčí skály. Postavil mi na poustevně obrácený krucifix, umně spletený z větví, symbol satanismu a snažil se mne zastrašovat... Znovu jsem poustevnu na Močové osídlil v roce 2023, ale protože mi Toník Tůma ze Správy CHKO Moravský kras zde nechce povolit ani malý přístřešek, který je nezbytný k přežití v drsném klimatu na této lokalitě, zůstala tato poustevna nakonec neosídlená.  Závrt u Habrůveckých smrků. Poustevna na Habrůvecké plošině, nedaleko od Habrůveckých ponorů. Pod ponory je neznámá a dosud neobjevená jeskyně, která Habrůveckému podzemnímu potoku slouží jako podzemní řečiště, kterou jsem již pokřtil na "Habrůvecké Svaté schody". Proto jsme v letech 2005 - 2007 usilovně pracovali na fyzické otvírce nedalekého Závrtu u Habrůveckých smrků. Pod závrtem jsem očekával starý paleoponor Habrůvecké náhorní plošiny, a byla proto naděje, že sledování této paleoponorné chodby by se mohlo podařit napojit na dnes hydrologicky aktivní podzemního řečiště Habrůveckého potoka a tudy sestoupiti do jeskynního systému ve Křtinském údolí. Héroický průzkumem závrtu byla nakonec dosažená hloubka asi 12 metrů. K propojení s Habrůveckým ponorem tedy bohužel nedošlo. Z bočních stěn propasti odpadávají skalní břity přilepené blátem. Proto je to dole nebezpečné. Za spolupráci při otvírce tohoto Závrtu děkuji panu Arnoštu Hlouškovi z Habrůvky.  Poustevníkova Děravka. Ponor na pomezí Rudické a Habrůvecké plošiny a též dvou světů, na velmi strategickém místě, které tektonicky i morfologicky nasvědčuje, že dole by mohla být významná jeskyně. V okolí závrtový cedník "Djrafka". Stará legenda o velké neznámé jeskyni, která někde zde měla být objevena na počátku 20. století. "Nikdo však neví, kde Děravka je." Toto místo bylo vytypováno ke speleologickému průzkumu poustevníkem Markem dne 3. května 2005. "Terra incognita na speleologické mapě Moravského krasu. Hloubkový potenciál až 150 m hluboké propasti, jedné z nejhlubších v České republice. Délka neznámého odtokového jeskynního systému řádově v kilometrech. Dole může být všechno o čem sní duše jeskyňáře, především hodně hluboký jeskynní systém a hodně členitý. Těch speleologických vlivů je totiž v oblasti více. "Je Děravka přítok do již hotového bludiště pod Rudicko - Habrůveckou plošinou, v jehož existenci se opírala víra generací badatelů?" Jeskyně "Poustevníkova Děravka" zde objevena Markem Poustevníkem - Šenkyříkem dne 20. února 2007. V dalším průzkumu pokračoval tým"Společnosti přátel Speleologický průzkum poustevník Marek." "Je to dole. Je to tam!" Děravka - velké dílo trpělivosti a naděje. Dílo vesmírné Lásky, moudrosti a veliké Milosti. MAHÁPRABHUJIHO STUDNA. Sny a zmařená naděje. Celkem tři roky práce a života na Děravce. Dostali jsme se deset metrů hluboko... Dál pokračuje ucpaná ponorná propast slušné dimenze. Kdo chce ucpaný ponor kopat do hloubky, může s tím klidně začit. Řevnivost a otevřené nepřátelství okolních speleologických skupin. Okolo obcházel Satan. Byla tu přece má poustevna. Pracovníci ŠLP Křtiny by mohli říct víc, kam zmizela. Dnes jsou z ní jen kamenné základy a betonový krb s letopočtem 2009. Takže jednou pro archeology... Tady To bylo! Tady nesvatě žil nenáviděný poustevník Marek. Na památku tu dnes roste jen Mahéšvaránandova posvátná lípa. Děravky je opravdu velká škoda... Byla to má nejdůležitější poustevna v celé dlouhé historii mého života v Moravském krasu. 
Habrůvecká plošina. Mé druhé studijní a zájmové území hned po Plošině Skalka. Na Habrůvecké plošině jsem jako speleolog zdokumentoval asi 50 krasových závrtů a několik ponorů, které byly tehdejší speleologii vesměs úplně neznámými. Měl jsem tu celkem tři poustevny: u Závrtu u Habrůveckých smrků, na Močové a na Děravce. Oficiálně toto území obhospodařuje Školní lesní podnik Křtiny. Toto zalesněné území se nalézá ve střední části Moravského krasu. Ale i zde bohužel nyní probíhá přehnaně intenzivní těžba stromů. Dnes se zde po mém odchodu rozpínají speleologové z Býčí skály. Už sem příliš často proto nezavítám. Toto vysoko položené území na náhorní plošině mezi obcí Habrůvkou, Klostermannovou studánkou, jeskyní Býčí skála a Křtinským údolí jsem kdysi popsal v samostatné publikaci Acta Speleohistorica: "Habrůvecká plošina - úvod do neznámého problému střední části Moravského krasu", kterou zde nabízím k přečtení a ke stažení. Nejdůležitější můj poznatek byla v té době neuváděná ba netušená jeskyně mezi nově propadlým Habrůveckým ponorem 1 a Křtinkým údolím, kde se podle mne nachází více než 2 km dlouhá a asi 120 m (!) hluboká neznámá erozní jeskyně, protékaná Habrůveckým podzemním potokem, kterou jsme již ve speleologické literatuře nazval "Habrůvecké Svaté Schody". 
 Malý lesík. Malé jeskynní bludiště u Březiny, které jsem ve svém mládí několik let speleologicky zkoumal. Byl jsem tam dokonce vedoucí speleologických průzkumů. Speleologickou základnu jsem považoval za svou poustevnu. Napsal jsem o tom několik článků. Jedná se o ucpaný paleoponor Březinského potoka, možná již dokonce předmiocénního stáří. Byl jsem tam vždy velice šťastný a spokojený, potom mne však odtud vystrnadili bývalí "kamarádi".  Kostelík. Podle mne nejsvatější jeskyně v Moravském krasu. Proto jsem tam dal na skálu památníček poustevníkovi a almužníkovi, který v ní v 1.pol. 20. století působil na bázi bezdomovectví, Vinckovi Doležalovi. Býčináři však památníček se zlým úmyslem odstranili. Proto jsem chtěl do vchodu Kostelíka umístit alespoň dřevěný kříž, ale ani to mi nepovolili. Je to opravdu velice pozitivní jeskyně nalézající se ve Křtinském údolí.   a Jeho oddaný žák hinduistický a jógový mnich v České republice © Swami Gyaneshwarpuri.  |