|
20.8.2023. Proč jsem se nakonec nestal archeologem.  V letech 1990 - 1991 jsem krátce studoval archeologii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně na Arné Nováka 1. Ze zvláštních důvodů mne to však vnitřně vůbec nenaplňovalo, i když jsem navštěvoval všechny přednášky. Po Sametové revoluci nebyly vůbec žádné učebnice a skripta archeologie a antropologie na mé samostudium. Nestíhal jsem vůbec rychle zapisovat přednášky o archeologii od přednášejících profesorů, neboť neovládám těsnopis. Z těchto důvodů jsem po půl roce toto vyčerpávající vysokoškolské univerzitní studium zdárně přerušil, neboť kulminovaly mé amatérské speleologické a archeologické průzkumy krypt v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách, které byly mimořádně úspěšné, mimo jiné jsme objevili dvanáct lidských tzv. "křtinské pomalovaných lebek", jeden z nejvýznamnějších a nejdůležitějších spelelogických objevů České speleologické společnosti v České republice ve 20. století. Proto jsem po delší hluboké rozvaze opravdu dal raději přednost terénnímu výzkumu v podzemí křtinského chrámu, než abych jen seděl ve školní lavici v místnosti osvícené mdlým světlem zářivek při naslouchání rychle drmolícího hlasu přednášejícího pana profesora Podborského a jeho kolegů. Nakonec jsem se zcela odevzdal svým křtinským výzkumům historického podzemí, Masarykovu univerzitu jsem z těchto důvodů zanedbával, až jsem ji zcela opustil... Stále jsem totiž snil že místo školní docházky budu žít jen jako pouhý speleologický poustevník zde v Moravském krasu, což se mi nakonec opravdu podařilo uskutečnit, když jsem se skupinou svých kamarádů postavil malý srub na Skalce v jižní části Moravského krasu, kde jsem v plné harmonii oproštěn dokonce i od světského zaměstnání prožil v osamění dlouhé dva roky (1993-1995). Později jsem však upřimně litoval, že jsem studium archeologie nějak nedokončil, ale nebylo to opravdu v mé karmické situaci vůbec možné. Ale i v tomto svobodném opuštění vysoké školy dnes vidím Tajemné působení zvláštní Boží Milosti, kterou však dnes správně chápu jen "já" sám. Opravdu kam bych došel kdybych se místo následování Božího Volání věnoval jen suchopárné a převážně ateizující archeologii??? Proto mne To bohatě mnohem víc naplňovalo a uspokojovalo žít v přírodě v Moravském krasu jako obyčejný speleolog - jeskyňář. Jak dnes vím, absolutně všechno je v podstatě mystické a Bohem nějak vedené, musíte však naslouchat vyprávění svého vnitřního vědomí například na bázi horské meditace a toto vnitřní vedení stále uskutečňovat, ať se s vámi děje cokoli, tak jako to dělám dodnes Já. Mě to ale celý život stále vede do hor, do lesů, do jeskyní a na poustevny. Myslím si dnes, že kdybych tehdy zdárně dokončil vysokoškolské studium archeologie na Masarykově univerzitě, tak bych pravděpodobně dodnes neoblékl své oranžové roucho hinduistického svámího, čímž by se nikdy nenaplnilo nejtajnější přání mého duchovního Srdce. Dodnes bych byl jen průměrný, a pravděpodobně dokonce nadprůměrný světský profesionální archeolog, zašitý v některém archeologickém či muzejním depozitáři, místo toho abych následoval Boží Volání, věnoval se své duchovní sádhaně a patřil jenom Bohu a duchovní Cestě, tak jako to dělám naštěstí celý svůj dlouhý život. Svámí Gyaneshwarpuri  a Jeho oddaný žák hinduistický a jógový mnich v České republice © Swami Gyaneshwarpuri.   |