www.gyaneshwarpuri.cz mystickajoga.cz hermitphoto.cz krtiny.info ponornyhradek.cz deravka.cz gangotri.cz strilkyasram.eu arnosthlousek.cz

© Swami Gyaneshwarpuri 2024. Na zveřejněné fotografie a informace se vztahují autorská práva chráněná Vesmírnými Principy a Zákony. Je zakázáno tyto fotografie a informace zveřejňovat ve svých publikacích, novinových článcích ap o mé osobě. Děkuji za pochopení. Jinak se na mne kontaktujte.
Foto: Jiří Dressler 2023 Kdo jsem "já". Svámí Gyaneshwarpuri je oddaný žák Višvaguru Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, Mistra jógy a Učitele duchovní Cesty z Indie, kterého následuje od roku 1996. Za tu dobu prošel bouřlivou duchovní transformací v důsledku probuzení kundalini, která vyústila dne 23. července 2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách ve vysvěcení - sanjás díkšu - za hinduistického a jógového mnicha, ve věku 53 let. Stát se svámím bylo dlouhodobým přáním a cílem jeho života. Proto se postil a odcházel do hor a do lesa meditovat. Až se mu jeho přání doslova zázračně Svámijiho Milostí naplnilo. Od té doby setrvává v santóše - spokojenosti, veškerá světská přání se rozprchla a on se vrací zpět Domů do duchovního domova, z něhož jsme vyšli. Svámí Gyaneshwarpuri působí jako osamělý, mlčící poustevník v jeskyních Moravského krasu. Měl to štěstí, že se narodil v blízkosti tohoto nejsvětějšího území v České republice, magického a mystického prostoru, v minulosti osídleného šamany a poustevníky, na něž se rozhodl navazovat. Není učitelem jógy a nekáže hinduismus. Má právo používat duchovní titul svámí (pán sebe) a nosit oranžové roucho, šat indických jogínů a sádhuů. Získal tímto tuto nejvyšší Svámijiho iniciaci. Je kosmopolitního nadnáboženského smýšlení a vnitřního založení, z tohoto důvodu uctívá rovněž Ježíšovo křesťanství, buddhismus, taoismus a ostatní světová náboženství. Je historicky první hinduistický mnich vysvěcený zde v České republice. Píše odborné publikace z oboru speleologie, sakrální historie a archeologie a v neposlední řadě vlastní originální, z knih nevyčtenou mystiku a filozofii, básně, duchovní příběhy a pohádky s duchovním ponaučením. Následuje ve všem Sílu Lásky a kráčí po Cestě Poznání (džňanajóga) jak vyplývá z jeho duchovního jména Gyaneshwarpuri (gyana=džňana), které se překládá jako "Ten který poznal", což je výzva k duchovní realizaci. Je tedy vnitřně džňánín čemuž odpovídá jeho na první pohled nesrozumitelná životní filozofie poustevníka. Od narození je osvobozený, dosud ale nerealizoval nejvyšší stav vědomí mókšu, kdy individuální "já" se stává celým Vesmírem. Má však vlastní vnitřní vedení a napojení na Boha, Božské Já. Realizovat Boha a dosáhnout Osvícení je jeho nejvyšší a jediný Cíl v tomto zrození, jemuž zasvěcuje svoji duchovní jógovou sádhanu, meditaci v ústraní, mantra džapu, opakování Božího jména, modlitby, jógové ásany, kriji ap. podle Systému Jóga v denním životě Paramhanse svámího Mahéšvaránandy. V současnosti se často sdržuje na osamělých a pustých místech v horách a v lesích. Od dětství samostatně studoval Bibli, nikdy však neříkal že je křesťan. Později studoval Bhagavadgítu a jiné svaté spisy indické. Přečetl rovněž některá buddhistická a taoistická svatá písma. Nejvíce ho však oslovila moudrost svámího Šivánandy z Rišikéše, Paramhansy Jóganandy, Ramana Maharišiho, Chan-Šana, Bhagvána šrí Díp Nárájana Maháprabhudžího a samozřejmě svámího Mahéšvaránandy, v němž rozpoznal esenci svého duchovního nazírání Pravdy ze svých meditačních jeskyní a horských poustevnen. Uctívá rovněž ideál himalájských jogínů indických a sv. Františka z Assisi. Nevyučuje jógu veřejně a jako skutečně pravý džňánín, muž poznání, nepřijímá ani studenty jógy ani osobní žáky. V současnosti žije na základě doporučení Svámijiho se svou maminkou v malém ášramu v Brně - Bosonohách. Poustevník Gyaneshwarpuri je někdo o kom se bude především mlčet, neboť totiž v sobě slučuje bezmeznou pokoru Františkovi řehole s bezmeznou tvrdostí šrí Dévpurídžího proti démonům egoismu. Toto je přátelé himalájská jóga v České republice. číst víc Odkazy: mahesvarananda.cz vishwaguruji.org avatarpuri.com yogaindailylife.org swamiji.tv worldpeacecouncil.net omasram.cz lilaamrit.org medicalcareindia.cz jadanschool.org gyanputra.org joga.cz cakry.cz chakras.net Žďárec u Skutče Dále doporučuji: sivananda.org yogananda.org demellospirituality.com dalailama.com Samizdaty: 1986 1998. 1998 1999. 2000. 2000. Moje oblíbené knihy: Šivánanda. Poutník Chan-šan Antonín Poustevník de Mello Jógananda Mahéšvaránanda Šivánanda. Mahešvaránanda Bytosti Boží, které ovlivnily můj život. Ježíš Kristus František z Assisi svámí Šivánanda Morihei Ueshiba Páter Pio Břetislav Kafka Yogananda Ramana Mahariši Mahátmá Gándhí Babaji Milarepa Buddha Antonín Poustevník Anthony de Mello Tomáš Kempenský Ram Dass Černý Jelen Chan Šan Lao-c´ Sai Baba Terezie z Lisieux Bernadeta Soubirous Johannes Eckhart Dalajláma Chinmoy Matka Tereza Paul Brunton Květoslav Minařík František Drtikol Eduard Tomáš Terezie Neumannová. don Juan Matus Henry D. Thoreau Bódhidharma. Jan z Kříže. Ram Kripalu František z Pauly	Napište mi: yoga@gyaneshwarpuri.cz Translation: Mystika svámího Gyaneshwarpuri o Míru, Pokoji, Svobodě, Lásce, Poznání, Radosti, Harmonii a Vesmírném Smíchu Horská Jóga v denním životě Paramhanse svámího Mahešvaranandy. Šiva - Bůh a Ochránce jogínů. Duchovní linie mých indických Mistrů avatárů a paramhansů: Alakhpurídží Dévpurídží Maháprabhudží Mádhavánanda Mahéšvaránanda Výroky Místrů Indické posvátné zpěvy - bhadžany Jógy v denním životě. Shlédnutí této fotogalerie trvá cca 4 a půl minuty. Je zaměřena pouze na mou duchovní Cesty po iniciaci do řádu indických svámí, tedy od roku 2021. Pokud Vás však zajímá celá moje duchovní Cesta, především v Moravském krasu, potom navštivte můj původní starý web www.gyaneshwarpuri.cz. Děkuji Vám. ZDE Jak jsem obdržel duchovní jméno Gyaneshwarpuri. Můj Mistr Paramhans svámí Mahéšvaránanda uděluje svým žákům duchovní jméno. Přijetí duchovního jména je symbolem vairagje, zřeknutí se, příklonu k duchovní cestě. Je to podobné jako když mnich odchází do kláštera, tak se zříká světských pout a zvolí si nové duchovní jméno, které chce následovat. Podobně je tomu v józe.. Měl jsem Svamijiho pozvání k životu v ášramu Jadan v Indii na 5 let. To ve mě probudilo vairagju. Přijetí jógového jména bylo mou snahou přiblížit se rodilým Indům. Tak jsem si nechal na matrice - na znamení zřeknutí se - změnít své rodné jméno Marek Šenkyřík na Marek Gyaneshwarpuri, což znamená v překladu do češtiny TEN KTERÝ POZNAL. Toto jméno jsem obdržel od Mistra již v roce 1996 za pro mne velmi mystických okolností. Bylo to na jednom velkém radostném satsangu. Svámiji právě mluvil o Bhagavadgítě a řekl, že nejlepší komentář k této svaté knize napsal světec Gjánéšvari. Měl jsem tehdy skrytou touhu po obdržení duchovního jména, kterou jsem však nedokázal vyslovit nahlas. Najednou se Mistr zeptal nás přítomných: "Který muž by se chtěl jmenovat Gyaneshwarpuri?" A dodal, že je to "velmi silné jméno, že on sám kdyby se již nejmenoval Mahéšvaránanda, tak by se chtěl jmenovat Gyaneshwarananda." Tak vysoce ocenil Svámiji toto jogové jméno. Cítil jsem jak mi celé tělo elektrizuje, jakoby se každý jeho atom vyjadřoval k tomuto jménu. Tak jsem se o toto jméno přihlásil a stal se Gyaneshwarpuri... Jsem s tímto jménem zcela spokojený. Vnitřní touha mé duše tak byla uspokojena. Znamená to, že mám duchovní jméno realizovat. Gyana (džňána) je jógová cesta, jedná ze čtyř cest tradiční jógy. Tyto cesty jsou: karma jóga, bhakti jóga, rádža jóga a konečně gyana jóga. Pod gyana jogou si představuji cestu poustevnickou, nad dualitou, v dobrovolné nemajetnosti, v soustředění se na Božský Princip. Gyanu je těžké pochopit. Je to cesta mnišská, v ústraní. Spojení jmen Marek Gyaneshwarpuri dále symbolizuje, že jsem se považoval za křesťana, než jsem prozřel že ve skutečnosti jsem jóginem a hinduistou. Za mír mezi náboženstvími světa: "Chtěl jsem o sobě mlčet a nic neříci. Jsem však spokojen s tím, co bylo řečeno. Nechci však abyste se domnívali, že si něco vymýšlím, ale naopak uvěřili, že tyto věci vyprávím ze zkušenosti a mluvím čistou pravdu. I kdybych kvůli tomu vypadal "jako blázen", Pán, který tomu naslouchá, zná čistotu mého svědomí a ví, že to nedělám pro sebe, ale pro vaši lásku a váš prospěch." Sv. Antonín Poustevník Sv. Atanáš: Život sv. Antonína Poustevníka Zasvěcení. Mé poznání není ve Skutečnosti mé. Je to Poznání mého Vesmírného Mistra Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy, který mne vede tímto životem od narození. Jeho jsou všechny mé vize. Mahéšvaránandovo učení je však učení Avatára Maháprabhudžího a ostatních světců indických, véd a upanišád. Za všechno čím jsem vděčím Víšvagurudžímu Mahéšvaránandovi. ÓM SAHÁ NÁVAVATU SAHA NAU BHUTAKTU SAHA VÍRJA KARVÁV-AHÉ TEDŽASVI NÁVADHITAM - ASTU MÁ VIDVIŠÁVAHÉ ÓM ŠÁNTI, ŠÁNTI, ŠÁNTI Pane, kéž chráníš a opatruješ nás oba Mistra i žáka kéž se nám oběma od tebe dostane síly, kéž nás naše cesta dovede ke konečnému poznání. Ochraňuj nás, abychom se neodloučili, ale zůstali spojeni navěky. Óm mír, mír, mír. Epiktétos: mé setkání s moudrostí filozofů v raném dětství. Když jsem byl malý chlapec, občas jsme chodili na návštěvu k prababičce Anně Putnové v Troubsku. Od maminky jsem věděl, že to byla velmi zbožná a altruistická žena. Bylo mi tehdy méně než 11 let. Při jedné návštěvě prababičky, jsem vylezl po žebříku na půdičku nad její prostou světničkou - poustevničkou za dvorkem. Žila v ní na několika metrech čtverečních sama od smrti praděda. A na této půdě jsem objevil hotový poklad: alchymistickou laboratoř po strýci Toníkovi, který se stal učitelem chemie. Ale chtěl být i knězem, nebýt ale tety Evy. A v jednom kufru na mne vykoukla prazvláštní kniha. Zlatými, již zašlými písmeny, na ní bylo napsáno: "EPIKTÉTOS". Byl jsem svým nálezem překvapen, knihu jsem prolistoval a vzal jsem si ji s sebou domů. V době této, pro mne významné události, mi opravdu muselo být okolo deseti let. Doma jsem knihu přečetl a byl jsem udiven její značnou moudrostí. Byl jsem udiven, že někdo pěstuje moudrost! Dodnes si pamatuji, že v ní bylo napsáno, že některé věci jsou v mé moci a jiné nejsou v mé moci. V mé moci například není to, co si o mě myslí nebo říkají lidé... Kniha na mne silně zapůsobila. Epiktétost byl antický filozof žijící v 1. a 2. století po Kristu. Tak jsem se již v raném dětství ocitl na Cestě moudrosti a Poznání. A kdy a jak jste se vy poprvé setkali s moudrostí mystiků, filozofů a Mistrů? Napiště mi o tom... Ta kniha se pravděpodobně jmenovala "Rukojeť". Nepamatuji si to přesně, byl jsem dítě. Kromě Epiktéta však žádný jiný antický filozof dosud neupoutal moji pozornost. Zajímám se totiž podvědomě jen o Duši Východu, zejména Indie. V porovnání s Mistry jógy mi antičti filozofové nepřišli tak zajímaví. Ale mohu se mýlit. Ještě mne upoutal Diogenes, bydlící v sudu. Setkání s guruem ve Střílkách v roce 1996. Prošli jsme branou ášramu ve Střílkách, nad níž vlála oranžová vlajka a ocitli jsme se na malém čtvercovém nádvoří, obklopeném budovami. Všude se to jen hemžilo lidmi, ale vládl zde klid. Někde hluboko uvnitř mě se objevil neurčitý pocit. Jako když se spojí dva magnety. Nebo jako když si rybář přitáhne na břeh rybu. Někde v areálu budov kolem nás, byl ten, kvůli němuž jsme sem přijeli. Indický guru, Paramhans Svámí Mahéšvaránanda. Vzpomněl jsem si na život v horách. Bylo to na jaře, bydlel jsem v nepřístupné odlehlé jeskyni a přes den vysedával na skalách. Četl jsem Bibli, Bhagavadgítu a 21 řečí askety Gothama, řečeného Buddha. Byl jsem odhodlán, zde uprostřed divoké přírody najít odpověď na své otázky, jež mi drásaly srdce. Seděl jsem na skále a najednou mi došlo, jak je duchovní cesta nesmírně jemná záležitost. Jaký je to Babylón! Kdybych tak měl osvíceného Mistra! Pochopil jsem, že bez Učitele to dál půjde jen těžko. Ale kde ho najít? Říká se, že když je žák připraven, Mistr se vždycky najde. Nemusí to však být tak, že zaklepe na rameno. Spíš je vám dovoleno ho rozpoznat mezi miliónem lidí. A hlavně začnete tušit, kdo to skutečný Mistr je. Seděl jsem na vápencové skále, vysoko nade mnou kroužilo na blankytném nebi káně, vítr čechral vlasy, svítilo Slunce a po nohách mi lezli mravenci. Kam jsem pohlédl jen liduprázdné divukrásné hory. Najednou jsem si vzpomněl. Pavel Kala má přece duchovního Učitele! Během vteřiny jsem se rozhodl. "Musím jít za ním!", blýsklo mi hlavou. Už jsem na nic nečekal. Během pěti minut jsem si sbalil věci a vyrazil jsem zpět do civilizace. Vstřebávali jsme atmosféru nádvoří ášramu, když tu kdosi vedle nás prohodil: "Hledáme karmajóginy na kopání studny!" Neměl jsem nejmenší chuť začít pracovat, sotva jsme přišli. Hlavou mi však proběhl krátký jógový příběh. Jakýsi mladý adept duchovní cesty přišel za guruem a požádal ho o přijetí za žáka. Guru mladíka přijal a uložil mu cvičení. Mladík poctivě cvičil, meditoval a plnil si svou denní sádhanu. Po nějakém čase ho však ovládl pocit, že nedělá žádné pokroky. "Asi to není ten pravý guru.", usoudil a vydal se hledat jiného učitele. Po nějaké době potkal druhého gurua a stal se jeho žákem. Opět poctivě cvičil a plnil si uložené povinnosti, ale časem se mu opět zdálo, že ani tentokrát nečiní žádný pokrok. A tak odešel hledat třetího učitele. Ovšem i jeho opustil, stejně jako čtvrtého, pátého, šestého a sedmého. Nakonec se celý zoufalý vrátil k učiteli, jehož potkal jako prvního. Guru mladíka přijal zpět a nechal ho kopat studnu. Ten kopal usilovně celý den, ale přesto měla studna večer hloubku pouhé dva metry. Druhý den, časně z jitra, když chtěl pokračovat v hloubení studny, přišel za ním guru a povídá: "O né, toto není to pravé místo. Začni kopat jinde." A odešel. A tak mladík kopal na jiném místě, kopal vytrvale celý den, ale večer byl zase jen dva metry hluboko. Dalšího dne na něj brzy z rána opět čekal guru. Ani toto není to pravé místo. Zační znovu a jinde. Stejně se to opakovalo i v následujících dnech. Po týdnu, kdy bylo v okolí ášramu vykopáno sedm dvoumetrových děr, se mladík zeptal gurua: "Mistře jaký má takováto práce smysl. Kdybych zůstal kopat první studnu, jistě by v ní dnes byla voda!" "Vidíš." odpověděl guru. "Kdybys ode mne neodešel a pokračoval v uloženém cvičení, mohl jsi dnes být u cíle své Cesty. Takto jsi stále na začátku." Již jsem neváhal ani chvíli a přihlásil jsem se na karmajógu. Za úkol jsme dostali složit z traktorové vlečky vykopanou hlínu. Traktor řídil asi padesátiletý muž. Na krku se mu pohupovaly modlitební korálky, mála. Vypadal spokojeně. Zeptal jsem se ho na stav hloubení studny. "To víš, s hloubkou přibývají problémy.", pronesl a v očích se mu zajiskřilo. Uvědomil jsem si duchovní aspekt odpovědi. Připadlo mi to nádherné a napadlo mne, že ten člověk je možná Mistr. Hlína byla za chvíli z vlečky dole. "To je vše." řekl řidič. "A co budeme dělat teď?" zeptala se Betty. "Co kdybychom se šli podívat na tu studnu? Mohli bychom se přihlásit ke kopání na noční směnu." napadlo nás současně. A již jsme brali za kliku od sklepa, v němž se kopala studna. Otevřel jsem sklepní dveře a ovanul nás chladný vlhký vzduch podzemí. Na okamžik se mě zmocnila nostalgická vzpomínka na mou speleologickou minulost. Na dobu, kdy bádání v jeskyních, kryptách, štolách, bylo mým světem. "Zase nás to táhne do podzemí!", pronesl jsem prognosticky a už jsme sestupovali po příkrém cihlovém schodišti. S každým krokem se před námi otevíral pohled do sklepení, spoře osvětleného žlutým světlem žárovky. Sestupovali jsme níž a níž, když tu jsme před sebou uviděli skupinku lidí jak hledí do studny. Prostorem se nesla lahodná angličtina, udílející instrukce o hloubce a šířce studny. Tiše jsme se zastavili na posledním schodu a neodvážili jsme se jít dál. Můj pohled patřil muži v oranžovém rouchu. Poznal jsem ho. Byl to indický guru Mahéšvaránanda. Hlouček mužů se k nám zvědavě otočil. Můj pohled se střetl s pohledem gurua. Jeho hnědé oči se rozzářily zvláštním jasem jako dva žhavé uhlíky. Několik vteřin mi zpříma hleděl do očí. Byl to pronikavý rentgenový pohled, jaký jsem dosud u nikoho nespatřil. V hlavě jsem měl úplně prázdno. Žádné myšlenky ani otázky. Jen plná pozornost. Po chvíli se od nás odvrátil a pokračoval v udílení pokynů ohledně studny. Řekl však jen pár slov a opět si mě s Betty na okamžik změřil tím zvláštním pohledem. Snažil jsem se ho vnímat všemi póry a zaznamenat nějaké zvláštní pocity. Přátelé mi vypravovali, jak je při prvním setkání se Svámím Mahéšvaránandou zalila mocná vlna energie, někdo zažíval slastný pocit eufórie, jako po dlouhém odloučení s milovaným člověkem a toužil mu padnout k nohám. Nic z toho jsem však u sebe nepozoroval. Byl jsem v naprosto neutrálním rozpoložení. Guru ukončil udílení pokynů a vesele si to zamířil k odchodu. Stále jsme s Betty stáli na posledním schodu schodiště. Prošel kolem mne a když míjel Betty, jakoby nic se jí ztěžka opřel o rameno, až se jí málem podlomily nohy. Něco jsem uviděl. Hleděl jsem na schodiště a to v mém vhledu představovalo duchovní schodiště k Bohu, na němž se ocitáme. Temnota sklepa představovala temnotu naší nevědomosti, v níž se ocitáme a vrchol schodiště zalitý venkovním světlem, cíl naší Cesty - světlo Poznání. A nyní z temnoty sklepa stoupal po tomto mystickém schodišti Paramhans Svámí Mahéšvaránanda, indický guru. Slovo "GURU" se skládá ze dvou částí. "GU" se překládá jako temnota a "RU" jako světlo. GURU je tedy ten, kdo vede z temnoty ke světlu. Ten, kdo ukazuje cestu z nevědomosti k Pravdě. Vize poustevnického obrození v České republice z roku 2000. Mám takovou vizi. Vidím stovky a tisíce mladých Čechů mužů a snad i žen jak oblékají hnědou či zelenou kutnu ušitou vlastníma rukama, nebo dokonce oblékají oranžové roucho. Vidím je jak opouštějí tuto civilizaci a společnost svých bližních a odcházejí do osamění pohraničních hor nebo na vysočinu ve vnitrozemí. Vidím jak hledaji opuštěné horské kapličky, jichž jsou v českých zemích na tisíce, vidím jak se v nich usazují a stávají se pohádkovými bytostmi. Pousteníky, šamany, druidy... podivíny v očích lidí co žijí v osamění na posvátných místech, v dubových hájích, pravěkých hradiscích, v jeskyních a u lesních studánek. Jsou to lidé co se vzdali svých rolí a ambicí v tomto šedivém neradostném světě aby věnovali svůj život největšímu dobrodružství jímž je duchovní Cesta. Vidím jak se bezcílně toulají po lesích, promlouvaji ke květinám, přátelí se s motýli, modlí se mezi stromy, meditují na vrcholcích hor, zpívají posvátné zpěvy a praktikuji svá duchovní cvičení... a Bůh je za upřimnost jejich touhy obdarovává svými Milostmi, vede je a chrání, jako každého kdo má odvahu věřit svému srdci a jít za jeho voláním. Mnozí se časem vrací zpět do světa lidí, bohatší o cenné zkušenosti, ale někteří vydrží nápor osamění a stávají se z nich zasvěcenci největších duchovních mystérií. Stávají se mystiky a tom nejvyšším a nejčistším smyslu slova, stávají se svatými lidmi, kteří očistili své srdce i svou duši od sil temna a nahlížejí do nejhlubších Božích Tajemství. Pro své bližní budou psát básně a lidé se za nimi budou utíkat pro radu a pro slova moudrosti a útěchy, neboť nikdo nerozumí záhadám života lépe než ten, kdo dokonale poznal Sebe. A nejlepší školou sebepoznání je život osamělého poustevníka. Je to těžká cesta, ale ti kdo jsou na ni taženi Bohem hluboko ze svého nitra, by ji nevyměnili za nic na světě. Radostí jim bude prostý život v souznění s celým Vesmírem. Vystačí si s malým batůžkem na zádech, v němž budou mít všechny své věci. Budou pracovat ale jen tolik, aby obhájili svou pozici nezávislosti. Budou sice porušovat zákony této společnosti, ale jen proto, že se řídí Zákony vyššími, a tak i ohýnek si v lese zapálí a mimo cestu svobodně půjdou a pod korunami stromů budou tiše usínat a pod klenbou jeskyní se budou probouzet. Nebudou bojovat proti světu, neboť svět dostatečně prosvětlí svou pouhou existencí. A budou nevinní jako motýli a tak laskaví, že i jejich odpůrci, úředníci, myslivci či ochránci přirody je nakonec budou mít rádi. Poustevník v lese se stane prestižní záležitostí, neboť jeho přitomnost v lese se stane ekologickým indikátorem čistého, neporušeného a harmonického prostředí. Neboť poustevníkovo srdce je nesmírně citlivé na jakékoli znečištění a nemůže žít proto všude. A tak se všichni hajní budou předhánět v nabídkách těch nejatraktivnějších poustevnických lokalit, jimiž by poustevníka do svých hvozdů přilákali. A všechno to budou ta nejpodmanivější a nejúchvatnější místa, jež v českých zemích dosud zbyla: u vodopádů a horských jezer, v oblacích mezi kosodřevinou, ve ztracených jeskyních a na významných pravěkých archeologických lokalitách, takže si každý vybere podle svého založení a na každého se dostane jen to nejlepší... Kaplička sv. Anny na Staré hoře nad vesnicí Horní Maršov v Krkonoších, kde vznikla v roce 2000 tato pozoruhodná poustevníkova vize. Můj indický Himaláj. V roce 2000 jsem přicestoval zcela sám po legendární poutní cestě hledačů Osvícení, která se táhne z Evropy do Istanbulu a dál autobusy přes Irán a Pakistán do Indie. Navštívil jsem vysoký Himaláj nad Gangotri. Vykonal jsem pouť k pramenu řeky Gangy 300 km hluboko ve vnitrozemí indického Himaláje. Byla to opravdu mystická himalájská iniciace, což dnes vím jenom "Já". Potom jsem ale sestoupil z důvodu drsného velehorského klimatu jen do podhůří Himaláje, kde jsem 5 měsíců meditovat a vykonával svou duchovní sádhanu pod převisem z vápencové skály nad Rišikéšem, který je považován za duchovní centrum všech vážných hledačů himalájské jógy. Z neznámých důvodů jsem se však příliš nesměšoval s indickým obyvatelstvem, jenom jsem jim poskytoval nějaké finanční dary na svatém nábřeží řeky Gangy. Pod skalním převisem mne navštěvovali jen himalájští jogíni, kterým jsem ale vařil jenom čaj neboť nerozumím indickým jazykům ani dobře anglicky. Seznámil jsem se též s jedním jasnozřivým svámím na ulici Rišikéše, který mi nabídl život zcela zdarma ve svém vlastním Krija ášramu. To jsem ale raději odmítl, neboť jsem měl v té době již svého Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandu, kterému jsem nechtěl být nevěrný. Pořád mne To vede od narození na horské poustevny. Mám na Himálaje jenom ty nejlepší vzpomínky a možná že se tam ještě jednou vrátím. Bohatě mi ale stačí vykonat jen novou pouť opět k pramenu Gangy. Vůbec nepotřebuji chápat a procestovat celý indický Himaláj. Proto jsem se usadil jen v České republice kde mi stačí žít jako pouhý poustevník (vajragy) na poustevně nebo v meditační jeskyni zde v Moravském krasu nebo na Slovensku ve Slovenském ráji. "Komu se ozvou Himaláje, ať toto vnitřní volání určitě následujte." © Višvagurudži Mahéšvaránanda Úvod do himalájské jógy: "Vytvořil se názor, že sannyasinové by měli vstupovat do společnosti a zůčastnit se sociální a politické činnosti. To je však vyložený omyl. Sannyasin se nemusi stát presidentem či vůdcem nějakého politického hmutí, on může činit všechno pomocí svých myšlenkových vibrací. Nemusí se projevovat veřejně i když někteří tak činí. Ten, kdo rozjímá v himalájské jeskyni a pracuje na sobě, aby sám sebe očistil, očišťuje též i svět a pomáhá světu svými duchovními vibracemi. Nikdo nemůže zabránit tomu, aby jeho čisté myšlenky vycházely do světa a přicházely k těm, kteří je vskutku potřebují. Ti kteří šli cestou moudrosti nestavěli kláštery, nikdy nepřednášeli, nevydávali knihy a neměli ani žáky avšak navzdory tomu měli úžasnou moc na mysl druhých lidí." Svámí Šivánanda "Někteří jógini se stahují ze společnosti do samoty a žijí jako poustevníci daleko od civilizace. Ale i ti meditují pro dobro světa. Pouhá jejich existence je pro svět požehnáním. Říká se, že vítr, který se dotkne džívanmukty, roznáší mír, harmonii a štěstí všude, kam zaletí". Paramhans svámí Mahéšvaránanda "Abys poznal Brahmán, musíš nabýt víru ve slova písem a ve svého gurua. Buď Brahmán oddán. Ustavičně o něm medituj. Ani činností, ani potomstvem, ani bohatstvím, ale oddaností k Němu a nepřipoutaností ke světu dosahuje člověk nesmrtelnosti. Nejvyšší nebe září v lotosu tvého srdce. Tam vstupují ti, kteří o to usilují. Pochopili podstatu svátých písem a vzdávají se světa. Odeber se do samoty. Posaď se na čisté místo a zaujmi vzpřímené držení těla s hlavou a krkem v jedné přímce. Ke světu buď lhostejný. Měj pod kontrolou smyslové orgány. Oddaně se pokloň svému guruovi. Potom vejdi do lotosu srdce a tam medituj o Brahmán - čistém a blaženém." Upanišady "Nemám obavu ze smrti, nemám otce ani matku, nemám zrození, nemám příbuzné, ani přátele, nejsem učitel ani žák. Jsem Šiva, jenž je ryzí vědomí a blaženství." Šrí Šankaráčárja Paramhans svámí Mahéšvaránanda Skryté síly v člověku. Kdo jsem. Svámí Gyaneshwarpuri je oddaný žák Višvaguru Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, Mistra jógy a Učitele duchovní Cesty z Indie, kterého následuje od roku 1996. Za tu dobu prošel bouřlivou duchovní transformací v důsledku probuzení kundalini, která vyústila dne 23. července 2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách ve vysvěcení - sanjás díkšu - za hinduistického a jógového mnicha, ve věku 53 let. Stát se svámím bylo dlouhodobým přáním a cílem jeho života. Proto se postil a odcházel do hor a do lesa meditovat. Až se mu jeho přání doslova zázračně Svámijiho Milostí naplnilo. Od té doby setrvává v santóše - spokojenosti, veškerá světská přání se rozprchla a on se vrací zpět Domů do duchovního domova, z něhož jsme vyšli. Svámí Gyaneshwarpuri působí jako osamělý, mlčící poustevník v jeskyních Moravského krasu. Není učitelem jógy a nekáže hinduismus. Má právo používat duchovní titul svámí (pán sebe) a nosit oranžové roucho, šat indických jogínů a sádhuů. Získal tímto tuto nejvyšší Svámijiho iniciaci. Je kosmopolitního nadnáboženského smýšlení a vnitřního založení, z tohoto důvodu uctívá rovněž Ježíšovo křesťanství, buddhismus, taoismus a ostatní světová náboženství. Je historicky první hinduistický mnich vysvěcený zde v České republice. Píše odborné publikace z oboru speleologie, sakrální historie a archeologie a v neposlední řadě vlastní originální, z knih nevyčtenou mystiku a filozofii, básně, duchovní příběhy a pohádky s duchovním ponaučením. Následuje ve všem Sílu Lásky a kráčí po Cestě Poznání (džňanajóga) jak vyplývá z jeho duchovního jména Gyaneshwarpuri (gyana=džňana), které se překládá jako "Ten který poznal", což je výzva k duchovní realizaci. Je tedy vnitřně džňánín čemuž odpovídá jeho na první pohled nesrozumitelná životní filozofie poustevníka. Od narození je osvobozený, dosud ale nerealizoval nejvyšší stav vědomí mókšu, kdy individuální "já" se stává celým Vesmírem. Má však vlastní vnitřní vedení a napojení na Boha, Božské Já. Realizovat Boha a dosáhnout Osvícení je jeho nejvyšší a jediný Cíl v tomto zrození, jemuž zasvěcuje svoji duchovní jógovou sádhanu, meditaci v ústraní, mantra džapu, opakování Božího jména, modlitby, jógové ásany, kriji ap. podle Systému Jóga v denním životě Paramhanse svámího Mahéšvaránandy. V současnosti se často sdržuje na osamělých a pustých místech v horách a v lesích. Od dětství samostatně studoval Bibli, nikdy však neříkal že je křesťan. Později studoval Bhagavadgítu a jiné svaté spisy indické. Přečetl rovněž některá buddhistická a taoistická svatá písma. Nejvíce ho však oslovila moudrost svámího Šivánandy z Rišikéše, Paramhansy Jóganandy, Ramana Maharišiho, Chan-Šana, Bhagvána šrí Díp Nárájana Maháprabhudžího a samozřejmě svámího Mahéšvaránandy, v němž rozpoznal esenci svého duchovního nazírání Pravdy ze svých meditačních jeskyní a horských poustevnen. Uctívá rovněž ideál himalájských jogínů indických a sv. Františka z Assisi. Nevyučuje jógu veřejně a jako skutečně pravý džňánín, muž poznání, nepřijímá ani studenty jógy ani osobní žáky. V současnosti žije na základě doporučení Svámijiho se svou maminkou v malém ášramu v Brně - Bosonohách. Poustevník Gyaneshwarpuri je někdo o kom se bude především mlčet, neboť totiž v sobě slučuje bezmeznou pokoru Františkovi řehole s bezmeznou tvrdostí šrí Dévpurídžího proti démonům egoismu. Toto je přátelé himalájská jóga v České republice. Ještě v roce 2024 učinil na první pohled marný pokus vstoupit jako hinduistický mnich do Třetího řádu sv. Františka z Assisi. Úvod do mého duchovního života: Narodil jsem se jako Marek Šenkyřík (*7.5.1968) do tradiční křesťanské rodiny, v níž kam až paměť sahá, chodili všichni v neděli do kostela. V katolické církvi jsem dosáhl v roce 1986 svátosti křesťanské dospělosti, biřmování. Dne 23. července 2021 jsem byl vysvěcen na mnicha, viz avšak již ne jako křesťan, ale jako hinduista. Stal jsem se tak historicky prvním hinduistickým mnichem - svámím vysvěceným v České republice. viz Zde se dozvíte něco o tom, jaký jsem byl v Moravském krasu speleolog viz. Jsem objevitelem celkem čtyř menších, ale velmi zajímavých jeskyní viz. Za svůj nejvýznamnější přínos považuji dnes již téměř legendární průzkum historického podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách, při němž byla objevena krypta s tzv. pomalovanými lebkami, jeden z nejvýznamnějších speleologických objevů v České republice ve 20. století. viz. Taky bych Vás rád upozornil na svůj duchovní životopis viz až nyní k oranžovému mnišskému hinduistickému rouchu viz. Děkuji, že jste mne navštívili. Která šťastná karma Vás sem zavála? Nyní se zdržuji jako poustevník v Moravském krasu. Mnoho zdejších jeskyní mi slouží pro meditační účely. Meditoval jsem však i až u pramenu Gangy a nad Rišikéšem v indickém Himálaji, v soutězce Chey v rumunských Karpatech, v Monte Subasio nad Assisi, na Staré hoře v Krkonoších viz a ve Slovenském ráji viz. Stále jsem hledal to místo, kde bych mohl mohl být sám a nerušeně meditovat, až jsem to nakonec našel - zdá se - kde jinde než zde v Moravském krasu, a to díky empatii a pochopení Správy CHKO Moravský kras, kde o mých mimořádných neobvyklých duchovních potřebách vědí... Jsem tedy duchovní a snažím se Vás zde k Něčemu pozitivně inspirovat. Mě ale správně rozumí jen můj Osvícený duchovní Mistr Jeho svatost Višvaguru mahámandaléšvar paramhans šrí svámí Mahéšvaránanda z Indie viz. Pokud byste ve svém životě někoho takového snad postrádali, někoho kdo dobře bude rozumět Vaší duši, zkuste se přihlásit do některého kurzu Jógy v denním životě v místě Vašeho bydliště viz. Ze srdce Vám žehnám. Napíšete mi, co máte na srdci ? Pokusím se Vám odpovědět... Ponořím se do své meditace před oltářem a uvidím...viz Mám za sebou tisíce dnů a nocí v osamění meditačních jeskyní a horských pousteven. Něco tedy vím jistě. To je má kvalifikace. Já působím především Láskou a Poznáním (bhakti a džňána). Síla Lásky - to je to v co věřím. viz Jsem poustevník, nejsem duchovní učitel! To je má mystika. Já mám Dévpurídžího srdce. viz Svrchovaně Osvícený Mistr jógy, obdařený zázračnými silami, poustevník šrí Dévpurídží žil na přelomu 19. a 20.století, v Himálaji a poté se usadil v Radžastánu ve střední Indii. Silou své vůle zbořil ášram a vyhnal z něho bhakty, své žáky a poslal na ně hady. Lidé se domnívali, že světec zešílel. Motivy jeho činů přesahovaly lidské chápání. Od té doby mluvil jen s těmi, kdo měli hluboký vážný zájem o Poznání. V této kalijuze dával přednost společnosti zvířat před společností lidí (vayrágja). Na Cestě jógy se považuji za následovníka tohoto světce. V něčem mi připomíná našeho svatého Františka z Assisi, mého někdejšího horského souputníka. Děkuji Ti Bože, že mne vedeš po této Cestě. Poznal jsem totiž, že mne Bůh vede od narození. Můj Bůh je Šiva, věčný Mistr všech jogínů, asketů a modlících se lidí. Je nejsoucitnější a nejlaskavější Bůh z celého hinduistického panteonu. Bhakta, který medituje na Šivu, dojde rychle konečného Osvobození (mókša). Jsem tedy jogín a hinduista, s jistotou vím, že nejsem křesťanského zrození, jakkoli mám k Ježíši od dětství v srdci blízko. V tomto životě (a již nikdy) nebudu křesťanský mnich, protože většinou nezachovávají důležité pravidlo vegetariánství, což považuji za velmi závažný prohřešek katolické věrouky. Ať se na mne nezlobí, že jim to vytýkám. Já v této otázce mám zcela jasno a v souladu se svým svědomím jsem vegetariánem. Vracím se tedy zpět Domů do Indie. Mé současné zrození v České republice a v Evropě bylo jen přechodné. Nejen maso, ale i alkohol, tabák a drogy neužívám. Jsem jejich odpůrcem. Já jsem poznal, že duchovní Cesta je očista od všech špatných sklonů k dosažení jen čistých (sattvických) vlastností. Vyhledávám proto společnost duchovních a moudrých lidí (satsang), například v našem ášramu ve Střílkách viz. Dále s radostí a vyrovnaností již zachovávám mnišský celibát (brahmačárja) a doporučuji ho dodržovat každému připravenému pro větší pohodu, harmonii a vnitřní chápání a nazírání mystické vědy světců (anubhava). Nejbližší je mi učení svámího Šivánandy z Rišikéše, Paramhansy Jóganandy , šrí Maháprabhudžího viz a samozřejmě mého Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, ale hodně jsem čerpal u všech mystických autorů všech náboženství a každý z nich něčím obohatil mou Cestu a mé srdce. Nakonec jsem všechno co jsem kdy hledal našel v ucelené podobě jako koncentrované vědění v Józe v denním životě (Yoga in Daily Life) viz. Je to nepochybně jedno z nejčistších světových učení. Není divu, vždyť je to učení jednoho z největších žijících světců na Zemi, jehož duchovní tituly oznamují že je plně Osvícená Duše a Mistr celého Vesmíru. Toto učení jógy nejlépe vyhovuje mému vnitřnímu poznání z horských jeskyní. Proto jsem Svámijiho oddaným žákem (bhaktou). Tolik bych si přál předávat toto učení, které vysvobozuje ode všeho utrpení, ale zatím tak činím po vzoru himálajských Mistrů jen meditačním způsobem, neboť mé poznání je přes všechnu vynaloženou snahu pořád ještě nedostatečné. Pořád se ještě považuji ve vnitřní józe v podstatě za zkušeného začátečníka. Ať mi prominou všichni ti, kteří se na mne již začínají obracet. Chci zachovávat mlčení (mauna), Ticho a osamění v přírodě. Proto budu žít sám v ústraní poustevny. Věřím, že tak získám ty vnitřní dary, které pak budu moci rozdávat na veřejnosti. A tak to Bůh žádá. Proto byl i Ježíš na poušti, aby si ujasnil své duchovní povolání. Tak to chci i já po vzoru starých Mistrů romanticky naplňovat. "Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?" říkají starci z hory Athos, kteří odmítají vyjít na veřejnost (Matouš 16,26). V samotě se stávám celistvý. "Ponořte se ke svým kořenům v přírodě a naleznete sebe." (Anthony de Mello). Věřím v tajemnou moc Božího jména, své mantry, Ticha a samoty s Bohem. Všechno ale záleží na tom, zda naleznu pochopení ze strany ochránců přírody a lesníků. Zatím jsem narážel většinou na samé neporozumění. Kdo nechá žít poustevníka v lese? Ozvěte se mi! Nabídnete mi svůj les s pramenem pitné vody? To místo kde bych si mohl postavit svou malou poustevnu a být sám, osamělý. Tak jako svatý František z Assisi dostal od šlechtice - štědrého donátora pro svou modlitbu a meditaci opuštěnou horu Alvernu... Na tento Vesmírný princip spoléhám a tomu věřím. "Hospodine... kdo smí bydlet na tvé svaté hoře." (Žalm, 15,1). © Višvagurudži Mahéšvaránanda. Vairágja - ideál dobrovolného poustevnictví v České republice. Co je vairágja? Je to dobrovolná odpoutanost, například od své ženy a spolubližních. Nestačí to učinit jen vnitřně jak učí někteří mystikové. Musí to být učiněno pokud možno i fyzickým způsobem a odejít z domova na poustevnu do hor, do přírody, do lesů. Zpočátku ale stačí praktikovat poustevnictví klidně i za zavřenými dveřmi vašeho pokoje a přitom stále meditovat s mantrou a rozjímat o vyšším smyslu pozemské existence. Znamená to též zřeknutí se světských statků, zejména sexuální energie a soustředění se jenom na Boha a na Božské Já. Není to tedy doslova poustevnicví v duchu katolické věrouky. Z křesťanského pohledu nemusím být vůbec vnímán jako typický "poustevník", i když z vyššího nádhledu přesto poustevník ve Skutečnosti Jsem. Jsem tedy vairágy, jogín a poustevník v duchu jógové filozofie. Život na poustevně znamená naprosté utišení myšlenek vlastního "já" a naslouchání ve vnitřním Tichu Vyššímu Já, Božskému Já, Bohu. Nejdůležitější poznání je átmagyan, poznání své duše, která je součástí Vesmírné duše, čili Boha. Vysvěcení za mnicha řádu svámí. Dne 23. července 2021 jsem byl vysvěcen za mnicha hinduistického náboženství. Vysvětil mne můj duchovní Mistr Višvaguru mahámandalešvar paramhans šrí svámí Mahéšvaránanda. Svěcení proběhlo v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách. Iniciace se konala v překrásném prostoru jagja šaly (tradiční védské místo pro ceremonii ohně). Spolu se mnou přihlížely svěcení stovky Svámijiho žáků z celého světa. Obřad byl přenášen on-line na internetu. Jsem velmi šťastný a spokojený, že se mi dostalo této cti a že se tak naplnilo největší přání mého života zvláštní Milostí mého drahého Mistra. Zde můžete spatřit fotogalerii z této akce, jejímž autorem je pokročilý Svámijiho žák Radim Paluš - Híra Puri. Podařilo se mi získat i videozáznam, který z facebooku vyextrahovala Lucka Líla Déví. Zvláštní poděkování patří svámí Uma Puri, která mne při celé sannjas díkše doprovázela. Svámí Gyaneshwarpuri přijímá sannjás díkšu - vysvěcení za jógového a hinduistického mnicha z rukou Paramhanse svámího Mahéšvaránandy ve Střílkách dne 23.7.2021. "Stát se svámím znamená zasvětit svůj život duchovnímu hledání. Hledat původ vesmíru, hledat jedinou Skutečnost, navrátit se domů, do duchovního domova, odkud jsme vyšli. Patříme věčnosti a pobyt v tomto světě je jen přechodným bydlištěm. Svámí zasvěcuje život cestě do nitra, kde je ukryto Božské Já, vševědoucí a všudypřítomné. Svámí přestává být připoután k rodině, k hmotnému domu, k majetku, ke světským pobytům, neboť místem jeho pobytu je Vesmír." Paramhans Svámí Mádhavananda Lila Amrit Čestné prohlášení předtím než jsem se stal mnichem z července 2021. Prohlašuji, že se dobrovolně a z vlastní vůle stanu hinduistickým mnichem. Vysvětí mne indický Mistr jógy Višvaguru mahámandaléšvar paramhans šrí svámí Mahéšvaránanda. Pro upřesnění uvádím, že jsem se narodil jako křesťan, ale postupem času jsem pochopil že jsem více hinduistického založení. V době, kdy jsem začal hledat osvíceného Mistra, který by mne vedl po mystické cestě mi totiž katolická církev nedokázala nikoho takového poskytnout. Někoho takového jako byl ve 20. století stigmatizovaný italský kněz kapucín Páter Pio. Ten však bohužel zemřel v roce 1968, tedy v roce, kdy jsem se já narodil. Generačně jsme se tedy minuli. Jinak bych se s jistotou tak jako On stal mnichem kapucínem. Jak dneska s jistotou vím, je zde však nepřekročitelná vnitřní překážka, neboť křesťanští mnichové se většinou neživí vegetariánsky, což není problém sekundární, ale primární. Svámí Mahéšvaránanda naproti tomu na vegetariánskou stravu u svých žáků klade velký důraz a úzkostlivě na ní lpí jako na jednom z předpokladů úspěšné duchovní cesty. Proto jsem se raději stal po vzoru svámího hinduistickým jogínem, nikoli křesťanem. Přesto mám křesťanství, Ježíše a Františka z Assisi ve vší úctě. V roce 1996 jsem navštívil svámího Mahéšvaránandu v jeho Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách na jižní Moravě. Mé očekávání bylo zcela naplněno. Nalezl jsem Toho, koho jsem hledal. Tohoto Mistra od toho dne následuji jako žák již 25 let. Nyní Svámiji souhlasí s mým povýšením formou zasvěcení za hinduistického mnicha řádu svámí. Zde bych chtěl podotknout, že uznávám všechna světová náboženství, nejen již zmíněné křesťanství, ale i například buddhismus, taoismus jakož i všechny ostatní náboženské systémy. Jsem tedy tolerantní a nábožensky snášenlivý. Budu tedy vysvěcen v indické tradici a jsem za to Bohu vděčný. Děkuji svámímu Mahéšvaránandovi za vedení, milost a urovnávání cesty. Děkuji z celého srdce Bohu, že jsem potkal skutečného Mistra jógy, jsem jím veden a budu jím vysvěcen za mnicha. Tím se splní největší přání mého života. Slibuji svámímu Mahéšvaránandovi doživotní lásku, úctu, věrnost a oddanost. Svámiji mne svým rozhodnutím vysvětit mne za sanjásína totiž vrátil lidskou důstojnost. Současnost mystika. Zázračné vysvěcení za mnicha. Na jaře 2020 jsem sepsal oficiální žádost o vysvěcení za mnicha (svámího) pro Višvaguru mahámandalešvara paramhanse šrí svámího Mahéšvaránandy. Zprvu jsem se ale neodvážil svou žádost Mistrovi odevzat, vědom si toho, že se musím více ukáznit. Přesto jsem ve svém vědomí slyšel hlas „Jsi svámí Gyaneshwarpuri.“ Proto jsem započal s tapas – s několikadenními půsty za konkrétním duchovním cílem. Tímto cílem bylo vysvěcení za mnicha, jakož i za větší porozumění mezi křesťany a námi jogíny. Zaměřil jsem se především na opakování mantry, asany, pranajámu a kriji. Tato zesílená sádhana slavila úspěch. Získal jsem potřebné sebevědomí s nímž jsem se rozhodl svou žádost Mistrovi odevzdat. Dne 13.7.2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách jsem svoji žádost o vysvěcení za hinduistického mnicha Mistrovi poslal ášramovou poštou. Během několika minut Svámiji odpověděl, že mi dá rád sanjás dikšu, ale že je třeba s ní pospíšit. A mé srdce naplnil vděk, jako když žebrák znenadání nalezne poklad. Proto jsem šel na konzultaci ke Svámijimu, který se ptal na skutečný důvod toho, proč chci být svámí. Odpověděl jsem mu rozhodně, že chci žít jako poustevník v České republice a přitom být vysvěcený mnich! Nato se Svámiji zeptal kde budu mít poustevnu a v jakém náboženství bude vedena. Odpověděl jsem, že v Moravském krasu a že bude zasvěcena jak jinak než józe a hinduismu. Svámí Mahéšvaránanda tedy vzal na vědomí, že chci být poustevníkem. Mistr byl s mými odpovědmi pravděpodobně potěšen. Ještě měl několik praktických otázek, jako kde budu brát peníze na živobytí. Na ta slova s překvapením stanovil, že mě vysvětí již při této gurupurnimě zde ve stříleckém ášramu, za pouhé tři dny, dne 23.7.2021! Nemusel jsem tedy jet za sanjás dikšou až do daleké Indie, neboť jsem měl z této cesty obavy. Od podání žádosti po vysvěcení uplynulo rekordních deset dní! Musel jsem však stihnout vyřídit četné formality u notáře, jako například své čestné prohlášení i s razítkem, že se chci dobrovolně stát duchovním hinduistického náboženství, či ověřený souhlas s vysvěcením za mnicha podepsaný mou matkou. Pak již následovalo slavnostní svěcení jež sledovalo mnoho bhaktů, mimo jiné na internetu, kde mé svěcení bylo přenášeno v přímém přenosu. Bylo to poprvé v České republice (a v Evropě), kdy zde byl svěcen hinduistický mnich - svámí. Svámiji se telefonicky spojil s pandity v Indii, kteří souběžně s mým svěcením provedli za mne obřad doprovázený hlasitým zpěvem manter přenášený telefonicky. Při sanjás dikše jsem se klaněl mistrovým lotosovým nohám a lil jsem na ně z konvičky vodu a umýval je. Dále jsem na Svámijiho nohy a hlavu sypal okvětní lístky a udělal jsem mu tilak a Šivovi posvátné pruhy na čele z popela védského ohniště. Nato mi Svámiji dlouze žehnal sypajíc mi na hlavu bílá zrníčka rýže. Rýsoval můj budoucí osud. Pravil mi, že se mi všechno splní. Pak mi ustřihl pramínek vlasů na bindu čakře na temeni hlavy. „Nyní jsi svámí“, řekl Mistr a mé srdce zaplňoval hluboký vděk Mistrovi, Bohu i osudu za tuto duchovní zkušenost vysněného vysvěcení za sanjásina. Při samotném svěcení se mne nic nedotýkalo, přesto jsem však ve svém srdci všechno dobře vnímal, celý ten prastarý překrásný védský obřad u posvátného ohniště. Byl mi udělen vznešený duchovní titul svámí a právo nosit oranžové mnišské roucho. Učinil mne pánem sebe. Při obřadu se slovy Mistra skončila má připoutanost k otci i matce. Podle přání Svámijho se mám naučit anglicky a hindsky. Sanjás dikšou, tímto posvátným aktem, mi Mistr dal lidskou důstojnost a mnoho jeho bhaktů mi přišlo blahopřát, přinášeli mi dakshinu a různé dárky. Projevovali mi úctu a svoji lásku. Tato úcta však ve skutečnosti patří Jedinému, Paramhansovi. Od toho okamžiku setrvávám v neustálé santoše – spokojenosti a jsem natrvalo odevzdán do Boží vůle a péče. Svámiji o mě prohlásil, že jsem spokojený tak, jak to je, tedy jako poustevník v České republice. Rád bych samozřejmě žil i v Indii. Ostatní svět mne nezajímá. K tomu uvádím, že věřím v síly Lásky a Poznání (bhakti a gyanu). Tak se naplnila dobrá karma z mnoha tisíců dnů a nocí prožitých v lesích v meditaci při mantra džapě a sádhanách v opuštěných jeskyních a na horských poustevnách. Nemám ale jen meditovat, ale i tvrdě pracovat (karmajóga). Proto jsem se zapojil jako karmajogín do údržby a zvelebování Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách. Jóga tedy na mne má všestranné blahodárné očistné účinky a vede mne ke štěstí a sebekázni. V současnosti plánuji obnovu své dávné poustevny v Moravském krasu, na Děravce, kterou lesníci již dříve rozebrali a spálili. Přitom chovám v srdci naději, že mou novou poustevnu ochránci přírody, jakož i lesníci řádně schválí, abych jako poustevník Moravského krasu měl své oblíbené chráněné místo pro osamělou modlitbu srdce, mantru, meditaci a jógu. V roce 2023 jsem realizoval napojení na své Božské Já. Stalo se tak při příležitosti mého malého védského obřadu u ohniště v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách, když jsem oslavoval výročí 2 let od udělení sanjás díkši. Poustevníkova horská anabáze. Svámí Gyaneshwarpuri zprvu kráčel cestou křesťanské mystiky, která se mu zjevovala na příkladu sv. Františka z Assisi a vedla ho do hor, do jeskyně Slovenského ráje, kde prožil v rozmezí let 1995 - 2002 celkem 3,5 roku čistého času v meditačním ústraní. Jako památka na jeho horskou anabázi zůstalo v horách ukryto skalní umění tvořené filozofickými a mystickými nápisy na skále jeho meditační jeskyně, pořizené během hluboké meditace. Toto umění je dodnes příčinou neporozumění mezi poustevníkem a ochránci přírody, jednou však bude cennou památkou na zmizelé časy této opuštěné horské poustevny. Neodsuzujte tedy z nevědomosti poustevníka Gyaneshwarpuriho, že psal ve svatém zanícení své poznání černou barvou na skalní převis. >< < Má meditační jeskyně "Poustevna Toho který sedí a mlčí" ve Slovenském ráji. Tento strom přinesl ze Střílek a zasadil na Děravce v Moravském krasu poustevník Gyaneshwarpuri v roce 2007. Projekt Gangotri. Je anahátový Projekt dlouhodobého Osamění poustevníka, hinduistického svámího, mnicha Gyaneshwarpuri z Brna. Tento Příběh se odehrává na tajné místě někde v horách na Slovensku a bude pokračovat rovněž u Gangotrí v indickém Himaláji. Pokud byste toto místo ze zde zveřejněných fotografií snad poznali, nikde ho prosím nezveřejňujte. Takováto místa je potřeba chránit. Nevyhledávejte mne. Ve Skutečnosti vám nemám co dát. Každý musí hledat Boha sám. "Dívám se a uvědomuji si, že lidé jsou schopni se smířit s Bohem, s osudem a sami se sebou, pouze když mají tu odvahu vyhledat samotu." (Anthony de Mello, K pramenům). Nejdůležitější je uchovat samotu těchto hor před profanními senzacechtivými návštěvníky z velkoměst, protože ti by To stejně nepochopili a zneuctili. Hledám v samotě horské jeskyně Napojení na Boha. Toto Osvícení hledám tedy v horách "já". V případě jakýchkoli vašich vážných problémů neváhejte kontaktovat mého duchovního Mistra Víšvaguru Paramhanse svámího Mahéšvaránandu, nejlépe v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách, který vám rád poskytně potřebné konzultace, vedení a odbornou radu v jakýchkoli nesnázích. Já sám vám radím alespoň tolik, abyste byli určitě vegetariány, cvičili jógové ásany a věřili v Boha. Vše se potom v čase nějak vyřeší. Vyhledávejte pozitivní společnost, satsang. Vzdejte se připoutanosti ke kutsangu, špatné společnosti a Bůh vám pomůže najít vaši individuální Cestu. Meditujte, relaxujte, rozjímejte. Opakujte si Boží Jméno (svou mantru) nebo modlitbu. Boží Jméno uzdravuje duši i tělo. Zachovávejte pokud možno brahmačárju. Celibát není jenom pro mnichy. Vyhnete se tak mnoha životním těžkostem. Uzdravíte se ze světskosti a pokročíte na své duchovní Cestě k Bohu. Bůh mystiků promlouvá v tichu a samotě. Já sám nepřijímám žáky, ani studenty jógy. Přihlaste se do kurzu Jógy v denním životě v místě vašeho bydliště. To vás povede k Cíli. Pár slov o meditační jeskyni Adlerova. Tuto jeskyni znám již od mládí, tedy od 80. let 20. století, ale nikdy jsem ji ze záhadných důvodů více nenavštěvoval, neboť jsem se zdržoval jako tramp a speleolog ve svahu Hádeckého údolí, tedy Údolí Říčky, v tom masivu v okolí jeskyní Pekárny, Kůlničky, Trampů a Slezákovy díry. Adlerova jeskyně se mi totiž jevila v mém speleologickém mládí jako relativně nezajímavá, neboť je považována - spolu s nedalekou niže ležící Křížovou jeskyní - za ucpaný paleovývěr vod jen z nedalekého Kamenitého žlíbku pod Pekárnou. Ale nyní, v roce 2024, je tomu zcela jinak. Poznal jsem jako mnich a poustevník ve své meditaci, že je to svatá jeskyně, posvěcená pravěkým člověkem v magdaleniénu, který v ní ve velké odloučenosti pobýval v době, kdy hlavní kmen žil v jeskyni Pekárně. Z této naprosté odloučenosti, velmi těžké přístupnosti ve skalách a též z morfologie podzemní prostory usuzuji, že v ní žili svatí mužové, šamani, neboť ti vyhledávají samotu, což je univerzální princip všech duchovních lidí ve Vesmíru. Adlerova jeskyně je tedy velmi pravděpodobně šamanskou jeskyní, či spíše šamanskou jeskyňkou, neboť je zcela nepatrných rozměrů, které jsou dostačující jen pro jednoho či dva nanejvýš tři obyvatele. Nyní se souhlasem Správy CHKO Moravský kras začínám v této posvátné jeskyni předků věnovat své osamělé meditaci, modlitbě, mantra džapě, jakož i ostatní jógové duchovní sádhaně, neboť je zde to co nazývám himalájská samota. Tím symbolicky navazuji na ony svaté muže - šamany, kteří v této jeskyni podle mne pobývali. Snad se mi podaří zde napojit na jejich Vesmírnou duši vtisklou formou aury do tohoto nepřístupného podzemí. Jsem tedy poustevník, jogín a hinduistický mnich u nohou Vesmírného Mistra Višvagurua paramhanse svámího Mahéšvaránandy. Na tomto místě webu gyaneshwarpuri.cz vás budu informovat o svém působení v této svaté jeskyni, i o tom co zde najdu ve své meditaci. Tuto jeskyni speleologové evidují pod číslem Ř-11 nebo též 1425. Jak jsem řekl, není speleologicky zajímavá a v současnosti nikam dál nepokračuje. Proto se o její speleologický průzkum nikdo více nezajímá. Může jít dokonce jen o korozní jeskyni, jakých jsou v Hadeckém údolí desítky. Velmi zajímavá - hlavně pro mne a mou vizi šamanské jeskyně - se jeví být ale archeologicky. Docent Martin Oliva z Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně ve své "Encyklopedii paleolitu a mezolitu českých zemí" v Adlerově jeskyni uvádí nálezy magdaleniénu ve spraši se dvěmi uhlíkatými vrstvičkami, přičemž v nadloží byl holocén. Ze zvířecích kostí značně převládal sob, poté medvěd, liška a zajíc. Jsou uváděny i dva metatarsy mamuta. Osídlení bylo hlavně ve vchodu. Byly nalezeny rydla a čepelky s otupeným bokem, které převládají nad škrabadly, následují vrtáky (celkem 53 formálních nástrojů). Předmagdaleniénské osídlení není doloženo přesvědčivými artefakty ani stratigraficky. Dále nalezena dlátkovitá báze kopí, hladidlo, řezaná lodyha a třísky parohů, terciérní ulita a provrtaný zvířecí zub. To je vše co se podařilo postihnout archeologickým výzkumem, který je zaměřen především materiálním způsobem a nezohledňuje duchovní dimenzi osídlení této pravděpodobné šamanské jeskyně. O jeskyni psali archeologové Klíma v roce 1953 a Valoch v roce 1960. Tuto odlehlou a skrytou jeskyni dnes navštěvují hlavně trampové, tuláci, zálesáci a skauti, kteří zde u ohně (který je ale nyní Správou CHKO Moravský kras zakázaný) nacházejí to, co jinde již jen málokde nalézají, záchvěv věčnosti přírodní mystiky ve smyslu woodcraftu - lesní moudrosti a romantiky. Bohužel zde zanechávají odpadky, které nikdo neuklízel například od piva, plasty ap. Toto všechno jsem ale uklidil přineseným smetáčkem a lopatkou, jíž jsem vyzametal mnohaletou špínu v této jeskyni, čímž se s přibývající čistotou proměňují její duchovní síly a energie. Též jsem zrušil tradiční zálesácké kameny hrazené nepovolené ohniště na deponii před jeskyní, aby mne snad někdo ze Správy CHKO zde nepodezíral, že si dělám oheň během svých meditací, což je zakázané. Já používám k uvaření pokrmu vezdejšího či čaje jen oudoorový vařič tzv. dřívkovač, což je ochránci přírody respektované a tolerované. Žádám vás, kdo čtete tyto řádky, abyste respektovali toto mé ústraní o němž veřejně pojednávám v dobré víře, že to nikdo nezneužije proti mě a nenavštěvovali jste mne z pouhé zvědavosti vidět svatého muže. Ani jeskyně nění více zajímavá, neboť nikam dál do skály nepokračuje. Jsem poustevník a nemám proto zájem o jakoukoli publicitu ze strany vlezlých novinářů či veřejných médií. Jinak bych musel odejít do observace na jiné tajné místo, klidně již mimo Moravský kras. Tak mne v Adlerově jeskyni prosím nikdy nenavštěvujte a nevyhledávejte, neboť nemám nic co bych vám mohl dát a říct. Každý Boha musí hledat sám a nic vám přece nebrání abyste se stali tak jako já taky poustevníky někde v Moravském krasu - ale ne již v Adlerově jeskyni! Pokud chcete pokročit na své duchovní Cestě radím vám abyste se řádně přihlásili do veřejných kurzů společnosti Jóga v denním životě na Bezručové ulici v Brně, tedy pokud jste z Brna jako já, tam se můžeme potkat. Nebo i v jiném městě, neboť Jóga v denním životě má pobočky po celé České republice, Evropě, Americe, Austrálii, samozřejmě Indii, opravdu po celém světě. Pokud se přihlásíte do těchto kurzů jógy, setkáte se po čase na satsangu s mým Mistrem Višvaguruem paramhansem svámím Mahéšvaránandou, což bych vám radil opravdu udělat, neboť Někoho takového v České republice nepotkáte. Je to plně Realizovaný, Osvícený jogín, Mistr, sjednocený s Bohem, Božským Já, které je vševědoucí a všudypřítomné. Ale to jsem již pro vaše vyšší dobro odbočil od tématu, jimž je Adlerova jeskyně. Neskrývám se v ní jak by se někdo domníval, čehož důkazem je, že o všem poskytuji informace a provádím fotodokumentaci na facebooku, na svých webových stránkách a výhledově jistě i ve Sborníku Muzea Blanenska, což je mé vroucí přání ve jménu trpících spoluobčanů i nadále dělat. Já hledám v jeskyni jen klauzuru - tedy samotu pro svou meditaci u nohou Vesmírného Misra a Přítele své duše, klidně i oněch šamanů, kteří žili v tomto posvátném Údolí v pravěku, nejen v paleolitu, ale i neolitu a dalších pravěkých obdobích, jichž bylo opravdu mnoho a nikdo o tom dnes moc neví. Doufám tedy, že mne v jeskyni nebude nikdo vyhledávat. Děkuji velmi. "Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty." Evangelium sv. Matouše 23, 27 Jóga je prý od satana, učí někteří duševně nemocní kněží katolické církve. Někteří kněží katolické církve jsou nemocní a žijí ve tmách. Tito faráři jsou fakt blázni. Přišla za mnou dezorientovaná maminka, že právě vysílali v televizi projev nějakého důležitého faráře, který tvrdí, že "jóga je od satana" a šíří tuto hypotézu navíc veřejně. Na to jsem mamince spontánně odpověděl, zda chce ještě být v církvi, kde jsou u moci takovíhle kněží. Domnívám se, že kněží a teologové, kteří učí že jóga je od satana jsou duševně nemocní a sami jsou pod vlivem zlého satana. Mé duchovní přátelství s některými katolickými kněžími. Mé přátelství s Mons. Janem Peňázem, bývalým farářem ve Křtinách, dnes v Novém Veselí, který je tolerantní kněz katolické církve a poměrně osvícený, proto si rozumíme ve všech otázkách a který mne hinduistu a jogína toleruje jakkoli je dobře obezmámený i o některých diskutabilních krocích v mém dřívějším životě starého člověka, před vysvěcením za mnicha. Ale toto přátelství je spíše vyjímka potvrzující pravidlo u jejich církve. Někteří Mistři jógy v České republice. Břetislav Kafka sice nebyl jogín, ale přesto sem patří. Podle mne to byl největší a nejvýzmanější český Mistr na bázi křesťanské mystiky, parapsychologie a psychotroniky. Napsal několik velice důležitých a dodnes inspirativních knih, z nichž nejdůležitější jsou "Nové základy experimentální psychologie", kterou jsem v 18 letech svého mládí horlivě četl a studoval. Udivovalo mne že ještě v dnešní době může někdo mít takové Kristovské síly. Předčil podle mne i některé jiné autorizované české Mistry jako byl František Drtikol, Eduard Tomáš, Květoslav Minařík, či Karel Weinfurter, kterého však dnes již vůbec nedoporučuji studovat, protože byl především okultiska, nikoli jogín. Weinfurter totiž neuznával jiná Božská Vtělení než Krista, ani Buddhu ap., na základě špatně pochopené křesťanské mystiky. I Weinfurtererovi knihy jsem ale kdysi rovněž s velkým zájmem studoval. Myslel jsem si, že Eduard Tomáš je nejvýznamnější Mistr, který žil v České republice, ale dnes s tímto názorem již nesouhlasím, i když jeho knihy jsem rovněž se zájmem přečítal například jeho "Paměti mystika". Údajně totiž odmítl posvátný meditační šál nabízený a darovaný tibetským Dalajlámou na bázi špatně pochopené pokory. Byl bohužel hospodář z hlediska jógové nauky, nezachovával brahmačáriju neboť žil v manželském svazku s českou mystičkou Mílou Tomášovou, která bohužel jedla maso a odmítala uznávat jógové Mistry například i v Indii, které nazývala jen "bratry" či "přáteli". Tím ovšem znevažovala tyto svaté Božské osobnosti. Nesouhlasím rovněž v něčem s údajně osvíceným buddhistou Drtikolem, protože navazoval četná "přátelství" s ženskými protějšky. Ale Františka Drtikola zviditelňoval na satsangu i můj duchovní Mistr Paramhans svámí Mahéšvaránanda, a proto i na jeho Osvícení jistě něco je, což vůbec nelze zpochybnit narozdíl o osvícení již zmíněného Eduarda Tomáše, který určitě zatím nerealizovat mókšu, tedy konečné Osvobození. Můžete však klidně určitě následovat například brutálního celibátníka na bázi četných mystických a okultních sil Květoslava Minaříka, který rozhodně byl tvrdý Mistr jógy v České republice. Já však stejně uznávám za jako největšího Mistra duchovních nauk hebkou osobnost Břetislava Kafky z Červeného Kostelce, navzdory tomu že žil v katolickém manželství avšak velmi čistým způsobem. Přesto však nedůvěřuji žádnému Mistrovi, který nezachovává celibát s vyjímkou již zmíněného čistě žijícího Břetislava Kafky. Vůbec neuznávám prý významného českého mistra Nejvyšší jógy Jiřího Vacka, protože přehnaně útočil na jiné mystiky, například i na tibetského dalajlámu, či Eduarda Tomáše a Mílu Tomášovou. Proto vás varuji vás před následováním Vackovy jógy, který však na jisté úrovni rovněž "něco" duchovního nacházel. Jeho četné knihy vůbec proto nedoporučuji ani číst. JUDr. Eduard Tomáš (vlevo) považovaný za největšího jógového mystika v České republice, ale až po Svámijim. A Fráňa Drtikol, další velký český Mistr, který byl buddhista (vpravo). O vegetariánství ve Jménu Božích Zákonů ve Vesmíru. Nebyl jsem vždycky vegetarián - bohužel, částečně se za to stydím. Ale narodil jsem se v křesťanském prostředí, kde všichni jedli maso a vajíčka. Proto jsem i já autosugestivně podlehl tomuto zlozvyku pod vlivem rodinné výchovy. S vegetariánstvím jsem začal na Boží Upozornění v roce 1996, kdy jsem byl pozván do Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách, kde tou dobou dlel můj budoucí Mistr Paramhans svámí Mahéšvaránanda. Dokonce jsem v dětství pod vlivem jinak úžasné knihy o přírodní mystice "Kniha lesní moudrosti" od Ernesta Thompsona Setona ulovil několik ryb. Později jsem tohoto činu při hlubší meditaci upřímně litoval, proto dnes neusmrcuji ani mouchy, klíšťata či komáry. Myslím si, že mne takto varoval Bůh abych neubližoval žádným živým bytostem. Dnes jím jen rýži, čočku, fazole, hrách, brambory, mrkev, petržel a podobně. Jím též bílé jogurty a sýr, takže nejsem vegan, taky ořechy, med, mandle a ostatní vegetariánské potraviny. Říká se tomu v odborné jógové filozofii sattvické stravování, které Vám doporučiji pokud chcete hluboce rozjímat a jít cestou meditace, či vykonávat nějakou duchovní sádhanu. Ale vegetariánské stravování bych rád doporučil opravdu každému, například i křesťanům, kteří toto upozornění většinou bohužel ignorují, dokonce i u duchovních lidí, mnichů, kněží ap. Ale toto mé varování před násilím na zvířatech pochopí jen skutečné Osobnosti jako byl například Mahátma Gándhí, indičtí světci, jogíni, svámijové a sádhuové kteří se vůbec neživí masem, protože je doprovází Osobní Božství. To pochopí asi ale jen hinduisté, buddhisté a někteří osvícení křesťané ap. například trapističtí a paulánští katoličtí mnichové, čímž si zasluhují mé uznání. Oni to opravdu správně pochopili. Musíte mít prostě toto nejhumánější hinduistické zrození. Dokonce již Lev Nikolajevič Tolstoj Vás varoval, že dokud budou lidé usmrcovat zvířata, pak budou i války. Něco na tom při hlubším zamyšlení rozhodně je. Ahimsa - nenásilí: pár vět o vegetariánství z pohledu víry. NEZABIJEŠ, je velké přikázání Bible. Jeho výklad se však různí u křesťanů a indických Mistrů jógy. Zatímco křesťané se domnívají, že se zakazuje jen zabití člověka, Mistři jógy učí, že se nejedná jen o nezabíjení lidí, ale též všeho stvořeného, tedy nezabíjení i zvířat. Všichni jogíni a mniši v hinduismu jsou proto vegetariány a myšlenku vegetariánství aktivně zasévají do nejširších lidových nevědomých vrstev. Hinduisté jako celek jsou vegetariány. Zde je zásadní rozpor výkladu víry mezi Východem a Západem. Mniši a kněží v křesťanství totiž běžně jí maso. To je důvod proč bych nemohl být křesťanským mnichem. Přesto idea vegetariánství není cizí ani u katolické církve. Jsou to trapisté a pauláni - dva katolické řády - v nichž se mniši po vzoru svých zakladatelů, živí rostlinou stravou a jsou vegetariány. Tím dávají dobrý příklad těm křesťanům, kteří nad otázkou zdravé výživy sami přemýšlí. Přesto vegetariánství u křesťanů obvyklé není. Lide se bojí zříci se masa, neboť naslouchají názorům svých materialistických lékařů. Prý se maso musí jíst! Takový blud a lidé tomu věří! Pravý opak je pravdou... vegetariánství by každému jen pomohlo. Mí přátelé křesťané dále argumentují tím, že prý i sám Ježíš údajně jedl maso: velikonočního beránka a ryby. To je učí Bible. A oni to zneužívají, a proto i oni prý jí maso. Já nevím proč to v Biblí je, ale určitě s tím Bůh nesouhlasí. Slyšel jsem svámího Mahéšvaránandu, který říkal o Ježíši, že byl vegetarián. Zde se ale Svámijiho osvícená intuice dostává do rozporu s literou jejich zákona. Vegetariánství je intenzivní soucit s trpícími bytostmi. A Láska. Každému bych doporučoval, aby se vegetariánem stal, neboť jen pak můžete plně Pochopit Pravdu. Nejdřív je nutné s jezením masa rázně přestat, pak příjde na řadu soucit. Netrapte se ale tím, že soucit se zvířaty zatím necítíte a nedivte se tomu. Nemůžete soucit cítit. Nejdřív musíte z toho vlaku jezení masa sami vystoupit. Vegetariáni si velmi pomohou eticky a zdravotně. Krom toho vegetariánská strava je i chutná, pestrostí chutí zcela nahrazuje masitou stravu. Ti, kdo zvířata zabíjejí: tedy řezníci, myslivci, rybáři ap. jsou hodni hamby. Krom toho si zabíjením zvěře vytvářeji zlou karmu, neboť utrpení, které způsobují, se ukládá do jejich podvědomí a bude se jim vracet v příštích životech. Nechtěl bych být myslivcem. Ti lidé oprabdu nemají soucit. Jak někdo může uříznout hlavu jelenovi nebo srně, to nelze pochopit. A jím (myslivcům) to připadá "krásné" a ještě si to jako trofej vystaví na očích Myslivci budou trpět a nebudou vědět čím. To je zákon karmy. Protože jsou to lidé bez soucitu, Bůh s nimi nebude též mít soucit. Kdyby už ty pušky odložili a vzali si fotoaparát s teleobjektivem, nebo dalekohled. To bych jim doporučil já, poustevník. Nebo to jim připadá hrdinské puškou s výkonnou optikou střelit jelena do srdce? Zamyslete se prosím nad vegetariánstvím. I jezení masa je totiž karma. Já sám jsem vegetariánem od roku 1995. Maso mi ve stravě vůbec nechybí, ani předtím jsem maso příliš nejedl, bylo to v nevědomosti, byl jsem spíše buchtový. V přechodu na vegetariánskou stravu mi velmi pomohl svámí Mahéšvaránanda. Potřeboval jsem záruku, že je to správné rozhodnutí a tu jsem v jeho osobnosti měl. To je úkol Mistra, dělá z nás jogíny a vegetariány. Jím všechny druhy zeleniny a ovoce, dále ořechy, mandle a všechny druhý mléčných výrobku, tedy i sýr, což bych asi neměl, neboť při výrobě sýra se používá sýřidlo. Ale sýr je má hlavní potravina při půstu na poustevně. V současnosti se snažím vzdát všech buchet, oplatek a čokolád, neboť tím trpí zuby. To jsem vám chtěl říct o vegetariánství z pohledu své víry. Na internetu si blížší zájemce dozví mnohem víc. Určitě se proto vegetariány staňte. Vyváženou a zdravou stravou je obilí, zelenina, luštěniny, ovoce, ořechy, mléko a mléčné výrobky, med, klíčky, salát, semena, bylinky a koření - ať už jako syrový pokrm nebo čerstvě tepelně zpracované. Je nutné se vyhýbat starým, ohřívaným a denaturovaným potravinám, masu (také všem masitým výrobkům a rybám), vajíčkům, alkoholu, nikotinu a drogám, protože to vše má negativní dopad na naše zdraví. Paramhans svámí Mahéšvaránanda Systém Jóga v denním životě. Mantra. V obecném významu formule, zaříkávání, v užším významu slabiky nebo slova s pozitivními vibracemi. Opakováním mantry se rozvíjeji duchovní síly a atmosféra se pročišťuje od negativních energií. Zázračná modlitba. Tichá modlitba léčí. Opakuj si Boží jméno v srdci. Boží jméno (tvá mantra) je lék na všechny nemoci, i nemoc zrození a umírání. Proč opakovat mantru každý den. Druhou věcí, hned po vegetariánství, bych Vám chtěl doporučit opakování mantry. Mantra má nadpřirozenou moc. Pouhé opakování mantry může způsobit zázrak. Taková je moc Božího jména. Nic není důležitější než mantra. Mantru s Božím jménem uděluje seberealizovaný Mistr svým žákům, pokud nemáte Mistra můžete použivat nějakou mantru z jógové literatury, například ze spisu šrí svámího Šivánandy Mantra jóga. Tam je celá řada vhodných manter. Nezáleží přitom kterou mantru si vyberete, všechny mantry mají stejný účinek. Samozřejmě pokud máte mantru od Mistra, tak se jí věrně držte. Opakování mantry mi dává hluboký smysl. Myslím, že jsem zde na Zemi abych opakoval svoji mantru. Alespoň něco mohu dělat pro Boha, mohu opakovat mantru s Jeho jménem! Přitom chovám v srdci naději, že i ve mě najde Bůh své zalíbení. Kéž by všichni lidé začali opakovat mantru! Hned by byl všude mír. Tak si nějakou mantru zvolte srdcem a začněte. Mě se například líbí mantra: ÓM NAMAH ŠIVÁJA, což je mantra k Šivovi, Mistrovi všech jogínů, asketů a modlicích se lidí. Šiva je tedy i můj soucitný Mistr. Křesťané si mohou opakovat: "Pane Ježíši, smiluj se nademnou." Buddhisté například: ÓM MANI PADME HÚM. Manter je bezpočet, stačí si nějakou zvolit a začít s praxí. Nejlepší samozřejmě je získat mantru od světce, od gurua, jako je Višvaguru mahámandaléšvar Paramhans šrí svámí Mahéšvaránanda. Myslím, že už ten výčet duchovních titulů, které lemují Svámijiho jméno, je zárukou, že se jedná o osvíceného vysoko postaveného duchovního hodnostáře nejvyšší úrovně. A od něj můžete získat svoji gurumantru. Stačí se zůčastnit některého Svámijiho semináře Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách na jižní Moravě. Tehdy má Svámiji na iniciace do manter dostatek času. "Mantra je poklad všech pokladů", říká svámí Mahéšvaránanda, který ve svém učení klade na praxi mantry velký důraz. Pouhým opakováním mantry lze realizovat Boha již v tomto životě a dosáhnout mókšu. Mantry se netřeba bát. Mantra obsahuje Boží jméno, jméno některého avatára. To Boží jméno v mantře je velmi důležitá esence. Odpuzuje totiž všechny negativní energie, jako démony, asury a rakšasy. Oni Boží jméno nesnášejí. Oni chtěji raději maso. Proto, chce-li někdo realizovat Boha, měl by mantru opakovat ve dne v noci. Všichni dévové praktikujícímu žehnají. Podle učení Mistrů nelze bez Božího jména uskutečnit Boha. Je jedno, jestli opakujete Ježíšovo jméno, nebo jméno indických jogínů - avatárů, jako byl Maháprabhuji nebo Devpuriji. Nezáleží na tom, v jakém jste se narodili naboženství, jenom opakujte stále jméno svého Pána a Mistra. To přitahuje Jeho požehnání. Boží jméno je silná zbraň proti každému hříchu. Jděte do samoty a ticha, usedněte a opakujte svoji mantru. Mantra je též zbraň proti nemocem, neboť léčí jak toto fyzické tělo, tak i za ním existující tělo astrální. V Indii je zázračné léčení mantrou dobře známo. Mantra časem probouzí nejrůznější zvláštní síly, vše zaléží na vaší víře. Opakování mantry se musí stát každodenním zvykem. Opakování mantry se stane životní potřebou. Bude to přímo žízeň po mantře. Proto se nenechte zastavit překážkami, které na vaší cestě jógy vyvstanou. Já sám jsem si zvolil Maháprabhujiho jógu, tak jak ji přináší Mistr Mahéšvaránanda. Maháprabhuji se narodil v Indii již jako osvícený obdařený všemi zvláštními zázračnými silami, jako bylo například vzkříšení z mrtvých. Byl absolutně jasnozřivý. V plné síle a zdraví se dožil 135 let. K němu se my, Svámijiho žáci, obracíme ve svých modlitbách v naději o pomoc na duchovní cestě. Jiným typem světce byl Maháprabhujiho Mistr šrí Devpuriji. Silou své vůle totiž zbořil ášram, v němž do té doby pořádal satsangy a stáhl se do ústraní. Vesničané se báli, že světec zešílel. Vyhýbal se lidem a dával radějí přednost společnosti zvěře. Zvířata totiž jeho Lásku radostně přijímala. Dévpuriji byl avatár Šivovi Síly a byl rovněž obdařen nadpřirozenými silami. Rád provokoval zlé síly, například důstojníky britské armády nebo černé magiky. Ovšemže vždy s úspěchem. A k tomuto podivuhodnému Mistrovi jógy mám svou gurumantru. Nuže vyberte si Mistra v jehož blízkosti mizí všechny pochybnosti. Mistr to musí být Seberealizovaný - osvícený, ale takoví Mistři jsou velmi vzácní. Osud mi dopřál hinduistického světce, svámího Mahéšvaránandu. Až poznáte celou duchovní linii Jógy v denním životě: Alakhpurídží, Dévpurídží, Maháprabhudží, Mádhavánanda a Mahéšvaránanda, bude ukončeno Vaše světské bloudění a duchovní hledání. Pak vděčně přijmete od svámího Mahéšvaránandy mantru a stanete se jeho žákem. NAHAM KARTA PRABHU DIP KARTA MAHAPRABHU DIP KARTA HÍ KEVALAM Svatá mantra čili jméno boží je živoucí symbol nejvyššího božství... Šrí svámí Šivánada Mantra jóga Obdržet guru mantru od skutečného světce a sad gurua je nejvzácnější ze šťastných náhod a nejdražší z božích požehnání... Šrí svámí Šivánada Mantra jóga Séva - trauma mé služby lidem, nebo raději služba Bohu v osamění poustevny? "Sévá - služba: nezištná služba Bohu, všem živým tvorům, společnosti se cení velmi vysoko, hodnotí se jako projev čistého duchovního úsilí." Paramhans svámí Mádhavánanda Lila Amrit, Život Božského Mistra šrí Maháprabhudžího Po prožité mystické iniciaci, kdy jsem se ocitl v světě magických symptomů v divukrásném vesmíru Lásky a po té, co jsem držel 20 denní vyčerpávající půst za svou očistu, jsem sestoupil zpět do světské reality. Život ve světě mi připadal marný a prázdný. Jediné co mi dávalo smysl byla služba trpícím lidem. Mým tehdejším heslem bylo: "Dokud nevím Kdo jsem, tak sloužím!" Proto jsem vstoupil do řad katolické Charity a stal se charitním pečovatelem o nemocné a všelijak handikepované a invalidní spoluobčany. To mi dávalo hluboký smysl naplnění a byl jsem šťastný, že tato služba nám nevyškoleným amaterům je přístupná a otevřená. Pamatuji že tam měli velký kříž, který mne uklidnil, že jsem na správném místě. Žil jsem tedy službou lidem, koupal jsem je ve vaně, oblékal je a vodil na procházky. Současně přišel na přetřes můj vztah s mou láskou Kateřinou Betty Sobotkovou. Chtěl jsem se osamostatnit a stát se poustevníkem, ale nevěděl jsem, jak se mám rozejít. Nakonec z toho bylo velké utrpení v důsledku vnitřní připoutanosti nás dvou. A s Láskou dávanou mým trpícím pacientům jsem osobní trápení nějak překonal a pokračoval jsem po duchovní cestě. To bylo v roce 1997. Tak jsem získal mnoho dalších zkušeností. Nakonec jsme se s Betty rozhodli přerušit vztahy k našim blízkým a odešli jsme do hor za novým zaměstnáním. Tehdy jsme oba přijali místo učitelů ekologické výchovy na Středisku ekologické výchovy a etiky Rýchory v Horním Maršově v Krkonoších. Tak do mého živata vstoupily Krkonoše, které později pro mne mnoho znamenaly. Na Středisku ekologické výchovy mne RNDr. Jiří Kulich přijal do týmu po té, co jsem se mu svěřil se svojí kvalifikaci, že jsem už postavil srub v lese a pak na něm dva roky žil v ústraní. Tím místem byl legendární Ponor. Učili jsme tedy děti lásku k Přírodě, tak jak jsme ji načerpali na srubu Ponor v Moravském krasu. Můj vztah s Betty tato cesta do hor na čas stabilizovala a zachránila. Ale bylo nám souzeno nakonec se přece jen rozejít, každý svou vlastní Cestou. Tak jsem se stal osamělým poustevníkem. Jsem velmi šťastný, že jsem tím vším prošel. Tak jsem se učil dávat Lásku, ať jako charitní pečovatel, tak učitel ekologické výchovy. Jsem za to Bohu vděčný. Tato práce mi dávala duchovní energii a nadhled, moudrost, zkušenost jakou nemá každý. Žil jsem tedy službou nemocným a dětem a zapomínal na sebe. Byla to má karmajóga. Potom mne ovládl stesk po horách a po svobodném životě. Proto jsem se nechal najmout na tvrdou manuální práci horského cestáře v nejvyšších českých horách, v Krkonoších. Můj šéf byl taky ekolog a k tomu aktivní horolezec a výborný znalec zdejší krajiny RNDr. Pavel Klimeš z firmy Veselý výlet. Spolu s asi čtyřicítkou dalších cestářů jsme opravovali kamenné cesty pro poutníky a návštěvníky Krkonoš, v 1. zóně chráněného území. Navždy po nás zůstane zachováno obdivuhodné kamenické umění v podobě vyštětovaných cest, svodnic pro vodu, kamenných zídek na Sněžce, v Obřím dole, Růžohorkách, Messneru, na hrádek Aichelburg, na Starou horu a na jiných překrásných místech krkonošské horské přírody. Celkem jsem tam odpracoval 5 let (1996-2001). Pracovalo se od jara do podzimu a na zimu jsem odjížděl meditovat s bohatou finanční výslužkou do horských jeskyní po celém světě. Pavel Klimeš a jeho bratr Miloslav Klimeš z Horního Maršova byli velmi srdeční a přátelští. Umožnili mi žít svůj dávný sen, neboť jsem mohl osídlit horskou kapli na Staré hoře nad Temným dolem. Těch 5 let práce krkonošského horského cestáře bylo pro mne velkým Božím Požehníním a nikdy na Krkonoše prožité při poctivé práci s palicí, krumpáčem a lopatou v rukách, nezapomenu. Tato práce mi dala velkou fyzickou sílu a odolnost a byla vhodným doplňkem k mým jógovým meditacím. Nikdy nezapomenu na požehnání Krkonoš, které mi umožnilo žít v tomto všelijakém světě svůj neujvyšší a nejčistčí sen. Při tom vzniklo mnoho básní. Zde je jedna z nich: Vůně tabáku v ranním vánku... V mlžném lese výjevy podivných postav, s palicí, krumpáčem a lopatou v rukách... Ohýnky hoří podél cest a ve vůni kouře doutnajícího dříví zase ten pocit, JE TO TADY. Tehdy se můj vztah s ženou úplně rozpadl a já jsem se svobodně vydal na duchovní cestu. Betty mi toho dala hodně, jen nerad jsem ji opouštěl, ale musel jsem jít za vyšším Cílem. Od té doby žiji jako poustevník. "Pomýšlel jsem na založení kliniky, jež by pomáhala trpícím masám. Ale můj mistr mě zadržel, neboť se nemohl ubránit pocitu, že by mě tato činnost odvracela od vyšších cílů. Namítal dokonce i tehdy, když jsem zpíval, skládal básně nebo maloval. Radil mi abych se nenechal svádět z cesty a abych praktikoval mlčení. "Hlas ticha je hlasem nejvyšším.", říkával. Stojí za všemi úrovněmi vědomí a všemi metodami komunikace. Nauč se naslouchat tichu... Jsi na cestě, nezastavuj se na jednom místě a nepřipoutávej se k ničemu. Mlčení ti dá to, co ti svět nikdy dát nemůže. Svámí Ráma Život s himalájskými mistry. O Velkém Podvodu a Velké Lži. Život v této společnosti v této kalijuze je založen na tom co bych nazval Velká Lež, nebo Velký Podvod čemuž všichni důvěřují a což následují, tak jak již prohlédli dokonce i někteří psychologové Erich Fromm a další. Tomu se říká Dlouhá cesta životem. Na vině jsou vaše nižší žádostivosti: po ženě, po penězích, po potomcích, hmotných statcích ap. což tento kalijugový svět umí dobře uspokojit ovšem za cenu připoutanosti k němu a za cenu ztráty vnitřní svobody. Jen skutečně duchovní lidé mohou být v manželství spokojení a šťastní. To nám ukázal na svém příkladu Eduard Tomáš se svou ženou Mílou Tomášovou, který současně před touto cestou varuje slovy, že jenom tam kde je Poznání může být v manželství uspokojení. Ostatní se ženou tímto směrem za fata morgánou svých představ. Domnívám se, že Bůh který nás poslal na tento svět za určitým Cílem, nám současně dal všechny hmotné prostředky nutné k životu abyste ničím netrpěli. Nemusíte být vůbec chudí jako bosí františkány, i když jim tuto autentickou cestu musíme jen závidět. Přiměřenost ale ve všem v tomto 21.století, kde vás skoro nikdo zde v Evropě nepodpoří. Nemusíme tedy od světa něco chtít či požadovat a stejně se k nám dostane to co je nám Bohem ve skutečnosti určené. Proto někteří mniši žijí jenom z almužny nic nemajíce a nic neočekávajíce. Jen světci znají a ukazují tuto tzv. Krátkou cestu ke svobodě, štěstí, harmonii a svatosti. Proto doporučiji následovat v tomto světě ve všem jen slova světců jakým je například Paramhans svámí Mahéšvaránanda. Jinak vám tu všichni podvědomě a podprahově - ovšem v dobré víře - lžou. Nenechte se proto napálit. Je zdravější být zlý než stát se napohled dobrý, protože jste podlehli nějakému vnějšímu vlivu. Tak učí Mistři ne já. Samozřejmě buďte dobří, pozitivní, sloužící a mající oheň Lásky v srdci. Trátak. Tajemství mlčících Mistrů. Trátak spočívá v pozorování plamene svíčky. Nejdříve se pravděpodobně zdánlivě nebude vůbec nic odehrávat. Ale později vaše vědomí možná navštíví "démoni", což jsou vaše vlastní negativní myšlenky, které musíte zcela pochopit, odstraňovat a vůbec neposlouchat. Potom vás začnou navštěvovat dobří "andělé" - dévové, ale jim příliš nemusíte nedůvěřovat, budou vám však přinášet velice moudré a inspirativní duchovní myšlenky, takže je nakonec přesto budete poslouchat. Nakonec se ale dostaví sám Vesmírný Princip paramhase svámího Mahéšvaránandy na nirguně, ale zatím jen v neprojevené podobě. Možná že se vám dokonce jednou i zjeví. V anahátě najdete různá vnitřní ubezpečení o správnosti vaší duchovní Cesty, jsou to velmi pozitivní a moudré myšlenky a Božská inspirace. Budete psát například duchovní poesii, nebo dokonce sepisovat odbornou i duchovní literaturu. Vůbec se nemusíte bát nižších sil spících někde podvědomí, které opravdu musíte nejdříve pročistit. K tomu slouží mantra a například upřený pohled do plamínku svíčky. Opakuji: vůbec se tohoto zákonitého procesu nebojte, každý si musí něčím bohužel projít aby vnitřně zmoudřel. Bude to však opravdu zcela bezbolestným a dokonce humorným způsobem z Milosti vašeho Vesmírného Mistra, který o vás ví doslova všechno, například i na bázi choulostivých sexuálních informaci dávno již zapomenutých někde v podvědomí a stejně vám to hned bude odpouštět, ale opravdu velice moudrým humorným způsobem. Vůbec proto nemá smysl před Ním něco ukrývat v podvědomí ani zatajovat, protože ví doslova všechno, jak jsem se sám přesvědčil. Celý váš život je někde astrálně zaznamenán jako kniha. Budete vždy velice spokojení, šťastní a vnitřně blažení. Na trátak stačí obyčejný čajový kalíšek, který nečadí v pokoji a nezamořuje ovzduší nebezpečným kouřem, jako činí hřbitovní svíčky, které se na trátak vůbec nehodí, dokonce ani v lese na poustevnách. Vezměte si na praxi trátaku s sebou duchovní deník, nebo alespoň obyčejný sešit a zkuste si své nové poznání zapisovat. Možná že to bude někoho jednou dokonce zajímat. Můžete to klidně zveřejňovat na internetu, nebo o tom napíšete dokonce knihu. Později nebudete muset ani hledět do plamene svíčky, a přesto k vám budou přicházet všechny tyto mimořádné vnitřní vize a myšlenky od Někoho z Vesmíru. Budete vnitřně čerpat z Božského zdroje svého NadJá, čili nadvědomí. Nebojte se vůbec ničeho. Vítězně projdete všemi zkouškami. Budete mít při všech zkušenostech Boží vedení a Boží ochranu. Síla amuletu: doporučuji vám nosit při sobě svatý předmět, amulet. V dnešní době propaguji nosit například přívěšek boha Šivy, vzhledem k tomu že jsem šivaistický jogín. Nemusíte však vůbec nosit Šivu, i když je asi nejlepší. Jenom vás varuji před nošením velmi oblíbeného křesťanského křížku. Tento symbol by vás mohl zatáhnout to zbytečně přižívaného utrpení jak činí mnozí křesťané, vzývající Kristovo utrpení a ukřižování (v nevědomosti). Mnohem důležitější je být v harmonii, radostný, spokojený, blažený a šťastný, což jsou atributy skutečné Realizace Božských sil. Nejlepší je proto se z hlediska jógové celosvětově věčně platné filozofie křesťanského kříže úplně vzdát, až na některé trpící mnichy a kněze v ústraní. Já jsem například svůj křížek nosený kdysi mnou hrdě na hrudi na pokyn Vyšší síly radostně odevzdal a zavěsil v koruně obyčejného stromu nad svou meditační jeskyní ve Sloveském ráji, kde visí na bukové větvi patrně dosud. Uctívejte mnohem raději Krista Netrpícího. Proto vám doporučuji používat například symbol pravoslavné ikony, nebo tzv. Božího Milosrdenství Ježíše Krista. Kdo můžeš rozumněj. Velmi vhodný je například symbol na přívěšku sedícího Buddhy, nejen pro buddhisty. Mě tento symbol odjakživa velmi přitahoval než jsem ho prozřel v osobnosti sedícího boha Šivy. Pochopil jsem vnitřním způsobem že nejsem ani křesťan, ani buddhista, ani taoista ap., ačkoli jsou mi tato světová náboženství velmi drahá a blízká mému srdci a mám je v úctě a vážnosti. Poznal jsem během svého meditačního pohroužení že vnitřně jsem především hinduista a jogín, i když v předpokládaných minulých životech jsem nepochybně byl i katolický mnich, například kapucín či františkán. V tomto životě jsem se křesťanství úmyslně zřekl a vzdal, abych mohl realizovat SAT SANATAM DHARMU, čili tzv. Věčné náboženství staré i dnešní Indie. Dalším vhodným amuletem je například křesťanský archanděl Michael, sv. František z Assisi, nebo třeba jin a jang taoismu, či třeba kaligrafie Vesmírné harmonie zvané aikido, pokud se vám ho podaří sehnat odněkoho z Japonska. Určitě velmi nevhodnými symboly na amulet jsou všechny negativní symboly satanismu či zvrácených filozofických a politických hnutí nejen minulosti (nacismu, satanismu, radikálního islámismu ap.). Ty vás zcela jistě zavedou velkou nejen sugestivní silou do vnitřního psychologického případně i vnějšího pekla na bázi pravé schizofrenie a dalších psychických poruch a onemocnění z hlediska pohledu Vyššího vědomí anaháta čakry, či ještě vyšších center vědomí (ádžňa ap.). Démonské bytosti totiž jen čekají až se ozdobíte symboly například satanismu aby vás posedly a pokoušely, neboť je iniciujete například přes nevhodně zvolené satanistické amulety. Varuji vás důrazně před satanismem na bázi schizofrenie ve všech jeho projevech. Úplně nejlepší je nosit obyčejný tradiční indický růženec z plodů himalájského stromu rudrakši, tzv. málu. V tom je nejvyšší ochrana, nejen hinduistů a jogínu, ale kohokoli kdo toto pochopí a své tělo málou ozdobí. Pozitivní amulety přitahují Božskou ochranu dévů (andělů v křesťanské terminologii), žijících světců a duchovních Mistrů všech naboženství. Proto je důležité tyto svaté předměty, amulety, přívěsky či růžence stále nosit při sobě, pokud možno zavěsené na hrudi. V hinduismu a józe pro to existuje termín "amulet šakti", tedy síla amuletu, která zcela jistě navenek působí. Nepodceňujete proto vůbec toto Pravé jógové Poznání! Chceš mít taky opravdového Osvíceného Mistra? Musíš splňovat tyto podmínky: 1. Buďte vegetariáni. 2. Vyhýbejte se drogám. Drogy poškozují zdraví i váš jógový vývoj. Nepropadejte omylu a neříkejte si, že máte dost silnou vůli na to, abyste byli schopni kdykoli přestat. 3. Vyhýbejte se nestřídmosti a alkoholu. Představují překážky na vaší jógové cestě a mohou zničit všechno vaše úsilí. Paramhans svámí Mahéšvaránanda Systém Jóga v denním životě © Višvagurudži Mahéšvaránanda. Guruvákja Paramhanse svámího Mahéšvaránandy: "Konej vše ve jménu Boha a nech, ať se On postará o plody tvých činů." Systém Jóga v denním životě "Pouze ten, kdo sám cestou prošel a zvládl její úskalí, je oprávněn vést druhé." Skryté síly v člověku "Medituj, opakuj si svou mantru a tvé přání se naplní." "Opakuj neustále svou mantru (Boží Jméno), je to tvůj nejvzácnější poklad." Pataňdžalího Jógasútry "Myslete neustále na Boha. Ve všem spatřujte Boží vůli, v dobrém i ve špatném, v radostném i bolestném. Pevně věřte, že vše co se stane, je pro vás vždy požehnáním." Pataňdžalího Jógasútry "Požehnaný je ten, kdo se denně modlí, medituje a opakuje si mantru. Všechno se v dobré obrátí, usiluje-li člověk o poznání, má-li pevnou víru v Boha a je-li mu dopřána gurudévova milost (guru - krpá). Nechte v sobě stále znít Boží jméno a Bůh se stane stálým průvodcem vašeho života. Kdo v sobě cítí Boha, žije v radosti, necítí se nikdy smutný a opuštěný." Skryté síly v člověku "Nejvyšší vědění je poznání sebe sama, to znamená uskutečnění Božské podstaty v sobě samém." Pataňdžalího Jógasútry "Každá, i ta sebemenší snaha na cestě jógy nám přináší prospěch v mnoha směrech. Kdo se nevzdá, cvičí pravidelně a s plnou důvěrou, ten dosáhne svého cíle." Systém Jóga v denním životě "Vzýváš-li Boha dnem i nocí z hloubky duše, bezpochyby k tobě přijde a vezme tvůj život do svých milujících rukou." Systém Jóga v denním životě "Nejlepší a nejúčinnější technika k dosažení mókši je opakování mantry." Někteří Svámijiho sanjásini. Gurupurnima v Ášramu ve Střílkách 2021. Film, který mne osvítil: Poslední pokušení Krista. Podle knihy Nikose Kanzantzakise. Má poustevna už zaniklá v Moravském krase na Děravce. Asato mā sadgamaya Tamasomā jyotir gamaya Mrityormāamritam gamaya Oṁ śhānti śhānti śhāntiḥ Veď mne od nevědomosti k pravdě, Od temnoty ke světlu, Od smrti k nesmrtelnosti, Om mír, mír, mír. Ueshibovo aikido již od 26.3.2023 nepraktikuji. Jeho fotografii (vpravo) zde však dál vystavuji na znamení úcty k tomuto japonskému světci a Mistru bojového umění Síly Lásky. Cítím, že kdybych tuto fotografii odstranil, přišel bych o jeden důležitý meditační symbol, k němuž mám téměř celoživotní sympatii. Děkuji Ti Mistře Ueshibo za Tvou další vnitřní přízeň aikido. Já mám rád Šivu. Jako Šiva chci Pane žít. Jsem Šiva. "Existuje horší obvinění než to, že o vás všichni hezky mluví a nemáte žádné nepřátele." Anthony de Mello K pramenům "Žijte Božským životem. Setkáte se s mnoha obtížemi a mnozí budou proti vám, konečně však vás budou milovat i vaši nepřátelé a padnou vám k nohám. Dosáhnete svrchovaného štěstí učíce ostatní, jak žít v Bohu a být šťastní." Šri Svami Šivananda Věčné učení Svatá bezstarostnost. "Boží milost a Boží prozřetelnost je nezměrná a nevyčerpatelná. Kdo se jí bezvýhradně oddá, nemusí si dělat starosti o své bytí. Nemusí žít v obavách z nepředvídatelné budoucnosti. Nemusí se pachtit po hmotných hodnotách a světském postavení, které by mu zajistily existenci." Paramhans svámí Mádhavánanda Líla Amrit, Život Božského Mistra šrí Maháprabhudžiho NAHAM KARTA PRABHU DIP KARTA MAHAPRABHU DIP KARTA HÍ KEVALAM OM SHANTIH SHANTIH SHANTIH Já nejsem konající Prabhu Díp je konajícím (Prabhu = Bůh, Díp = Světlo). Pouze Maháprabhu Díp je konající. Óm, mír, mír, mír. "Božský řád pečuje o vaši budoucnost s větší moudrostí než kterákoli pojišťovna. Svět je plný neklidných lidí, kteří věří ve vnější bezpečí. Jejich trpké myšlenky jsou jako vrásky na jejich čelech. Ten, kdo nám dává vzduch a mléko už od našeho prvního nádechu, ví jak se den za dnem postarat o své věrné... Až získáš vnitřní pohled, zjistíš, že vždycky příjdou i vnější zásoby." Paramhansa Jógananda Životopis jógina "Komu patříš? Komu patří svět? Komu patří vesmír?" "Všechno patří tobě, Bože." řekl jsem. "Tak vidíš,", řekl Maháprabhudži. "Jestliže všechno patří Bohu, Bůh se o tebe postará. Je s tebou, ať jsi kdekoli. Ať jsi v horách, ať jsi v džungli, ať jsi na poušti, ať jsi ve městě, ať jsi v téhle zemi nebo v cizině, všude jsi pod boží ochranou. Mé požehnání tě bude provázet po celý život..." Nic zlého se ti nemůže stát, věříš-li v hloubi duše Bohu. Paramhans svámí Mádhavánanda Líla Amrit, Život Božského Mistra šrí Maháprabhudžiho Epilog: "Existuji pro mne jen cesty po stezkách srdce. Jen po takových cestuji a projít je v celé jejich délce je jedinou hodnotnou zkouškou jakou znám. A tak po nich cestuji a bez dechu se dívám a dívám." don Juan Carlos Castaneda, Oddělená skutečnost. "Nosil čapku z březové kůry a oblečený býval v cárech, na nohou jen obyčejné dřeváky, neboť když se svatý muž uchýlí do ústraní, snaží se i svým zevnějškem splynout s přírodou." Chan-šan, Básně z Ledové hory "Čím se ti odplatím za takovou milost? Nebo není dáno každému, aby se vzdal všeho, zřekl se světa a věnoval se řeholnímu životu." Tomáš Kempenský Čtyři knihy o následování Krista "Je dobré čekat v mlčení na Boží pomoc. Ten, kdo sedí sám a mlčí bude povznesen sám nad sebe." Prorok Jeremiáš "Moudrý muž zavrhne temnou cestu zla a vyvine v sobě dobro. Když odešel z domova do bezdomoví, nechť v samotě, v níž je obvykle těžko nalézt zalíbení, usiluje o vyšší blaženost tím, že se vzdá smyslové rozkoše a lpění a očistí svou mysl. Ti, kdo s plným uvědoměním usilují o osvobození, nenajdou uspokojení v příbytcích. Jako labutě odlétají z jezer, tak opouštějí své domovy. Hluboké lesy, v nichž obyčejní lidé nenacházejí potěšení, jsou sídlem blaženosti pro ty, kteří se zbavili vášní, neboť nehledají ukojení smyslů." Dhammapadam 87-88, 91-99. "V zimě je život v horských poustevnách drsný. Samota tam doléhá ještě více a hrozivěji. Člověk se ocitá sám tam, kde mizí každá stopa života. Sám se svými myšlenkami a svými tužbami. Běda tomu, kdo přichází do samoty a nevede ho tam Duch. Poustevník musí celé dni - ponuré a studené- zůstat zavřený ve své cele. Venku sníh pokryl všechny chodníky a nebo padá bez přestání ledový déšť. Člověk je sám před Bohem, bez možnosti úniku. Nejsou tu žádné knihy na rozptýlení. Nikdo, kdo by se na něho podíval a nebo ho povzbudil. Odkázaný jen sám na sebe. Na svého Boha a nebo na své zlé duchy. Neslyší už ptačí zpěv, ale hvízdání ostrého severáku, který duje nad sněhem. Třese se od zimy. Nejedl nic už od rána." Eloi Leclerc Moudrost chudáčka. Tři mystické Příběhy na závěr: "Velký láma ze Severu dostal od lámy z Jihu naléhavý vzkaz s prosbou o moudrého a bohabojného mnicha, který by zasvětil novice do duchovního života. Všechny dost překvapilo, že Velký láma poslal místo jednoho mnicha mnichů pět. A všem kdo chtěli vědět proč odpovídal záhadně: "Budeme mít štěstí když dorazí jediný z nich." To už byla skupina mnichů na cestě několik dnů když tu k ním přiběhl posel a praví: "V naší vesnici zemřel kněz. Potřebujeme někoho na jeho místo." Vesnice se zdála celkem pohodlným místem k životu a kněžský plat byl poměrně slušný. V jednom z mnichů se najednou probudily pastorační touhy. "Nebyl bych buddhista" řekl "kdybych tady nezůstal těm lidem sloužit." A rozloučil se. O několik dní později nocovali náhodou v paláci, kde si jednoho z mnichů oblíbil král. Řekl: "Zůstaň tady a dostaneš mou dceru za ženu. A až zemřu, nastoupíš za mne na trůn. Mnicha kralování velmi přitahovalo a tak si řekl : "Jak bych mohl lépe ovlivňovat lidi v tomto království, než jako král? Nebyl bych buddhista kdybych se nechopil této šance a neposloužil náboženským zájmům." A také se rozloučil. Zbývající mniši pokračovali v cestě až se dostali do hornaté oblasti a přišli k osamocenému příbytku, jenž obývala krásná dívka. Ta je pozvala dál a děkovala Bohu, že jí mnichy seslal. Rodiče ji zavraždili bandité z hor a dívka zůstala dočista sama, jen se svým strachem. Následujícího rána, když už byl čas se rozloučit jeden z mnichů pravil: "Já tady s tou dívkou zůstanu. nebyl bych buddhista, kdybych se necvičil v soucitu." Zbývající dva mniši šli dále a dostali se do jedné buddhistické vesnice. Tam ke svému zděšení zjistili, že se její obyvatelé odklonili od jejich náboženství a jsou pod vlivem hinduistického teologa. Jeden z mnichů řekl: "Jsem povinován těmto lidem a Buddhovi samotnému zůstat zde a obrátit je zpátky na víru." A tak se nakonec jen pátý mnich dostal k lámovi na Jihu." Anthony de Mello "Jeden sochař pracoval v lomu na soše. Ale moc se mu nedařilo. Náhle se kámen rozlomil na dvě půlky a on k svému překvapení uviděl uprostřed trhliny mravence, který držel v kusadlech zrníčko. Sochař přemýšlel: "Jak se tam asi ten mravenec dostal? Kdo ho krmí?" A napadlo ho: "Kdo vám dal zobák, dá vám i potravu." Odložil práci a odešel domů, i když bylo teprve poledne. Jeho žena se podivila, zvlášť když jí oznámil, že už vůbec nebude pracovat. "Když takový mravenec přežije v kameni, jak já bych mohl umřít?" Žena ho uklidňovala a posílala k lékaři. Ale on pokračoval: "Kdepak, jsem normální, a jestli mi osud, Bůh, nebo jak to nazveš, bude chtít něco dát, ať mi to hodí tady naší střechou dolů. Kdyby mi to dal třeba jen před dveře, nepůjdu pro to! Nejsem jeho sluha. Když mi dal život, musí mi pomoci i přežít." Ženy mívají dobré srdce, ale všechno má své meze. Nadarmo se neříká, že lidé vás mají rádi pro vaši práci, a když nebudete pracovat pro svou rodinu, láska se vytratí. Sochař však nepovolil. Jednou večer povídá ženě: "Dnes jsem měl klacík, jen tak jsem hrabal před sebou a najednou se v písku objevila dřevěná truhla a v ní plno šperků a zlata." Žena se honem ptá: "A kde to máš?" "No, zase jsem to tam zahrabal! Když mi osud chce dát bohatství, ať mi je přinese až sem, proč bych se s tím namáhal." "Ty nejsi normální, řekni kde to je?" Pod oknem náhodou stáli dva zloději a všechno slyšeli. Rozhodli se, že najdou poklad ještě té noci. Povedlo se jím to, truhlu našli, jenže když ji otevřeli, k jejich překvapení se v ní kroutili jen hadi a škorpióni. Řekli si, ten chytrák o nás věděl a takhle nás napálil. Ale my mu tu truhlu opravdu hodíme komínem před nos. A táhli se stou těžkou truhlou až na střechu, hodili ji přímo do ložnice a utekli. Když ji žena otevřela, byly v ní šperky a zlato. Muž klidně pravil: "To je to co mi chtěl dát osud, vem si to, já nemám zájem." A tak ten příběh říká: Je-li cokoli opravdu ve vaší karmě, příjde vám to, a pokud není, nedosáhnete to." Paramhans svámí Mahéšvaránanda Božské zrcadlo. Vyprávění mistra jógy. "Pastýř koz našel v lese opušťené lví mládě. Vzal je k sobě domů a položil vedle kůzlat. Ráno se lvíče napilo od kozy a zůstalo pohromadě se stádem. Chodilo s nimi na pastvu, žralo trávu, prostě bylo jako jedno z nich. I povaha se vyvíjela jinak, vůbec se nechovalo jako lev. Když se kozy něčeho polekaly, polekalo se lvíče také a prchalo. Až se jednou objevil na pastvě velký, dospělý lev. Kozy se polekaly, začaly utíkat a lvíče s nimi, také celé vystrašené. Lev se tomu velice podivil. Dohonil lvíčka řekl mu: "Co tu děláš bráško?" "Bojím se tě." řeklo lvíče, "ty jsi lev a já musím před tebou utéci, jinak mne sežereš." "Ale ty jsi taky lev!" "Já? Já jsem přece kůzle!" Velký lev zavedl lví mládě k vodě a donutil je, aby se podívalo na svou podobu, jak ji odrážela vodní hladina. "Komu se podobáš, kozám nebo mně? Kozy mají rohy, ty je nemáš. Mají velké uši, ale ty je máš malé jako já. Nebo se podívej na svoje nohy a na jejich!" Lvíček skutečně nemohl najít na sobě nic, co by se v nejmenším podobalo kozám. "Takže já jsem skutečný lev? A já hlupák jsem utíkal za kozami!" Sebral se a odešel s velkým lvem do lesa. " Paramhans svámí Mahéšvaránanda Božské zrcadlo. Vyprávění mistra jógy. Mám odjet do Indie nebo zůstat v Moravském krasu? Strhla se diskuze, že bych měl jet do Jadanu (ášram v Indii) a žít v blízkosti Mistra. Já si to však nemyslím a úmyslně prosazuji svoji vizi poměrně nezávislého života poustevníka v Moravském krasu. Prostě tak to cítím v Srdci a tato Cesta má mé srdce. V blízkosti Boha jsem všude tam kde na něj myslím. Tiché a klidné místo pomůže k soustředění na Božský princip lépe než přelidněný klášter. I když si velmi vážím všech karmajóginů a bhaktijogínů, kteří pomáhají Svámijimu budovat kolosální Om ášram, já zůstávám v povzdálí zde v České republice. Myslím, že to má svůj hluboký význam, mimo jiné proto že mám Mistrem určenu starost o svoji maminku. Nemohu tedy nikam vycestovat. A tak to chci v souladu s Boží vůlí naplňovat. Hari Óm tat sat. "Lepší je vlastní, byť nedokonalá stezka, než sebedokonalejší stezka druhého. Neboť cesta druhého není tvoje cesta." Bhagavadgíta (III,35) Čistá džnána: nebudu asi žít v ášramu, ale na poustevně. "Tento prožitek zcela změnil můj život. Jakmile jsem opět nabyl normálního vědomí, věděl jsem, že můj život s prací v Ramanaášramu skončil. Věděl jsem, že od nynějška budu žít mimo ášram a většinu času strávím v meditaci. Bylo pravidlem, že jen ti, kdo pracovali pro ášram, v něm mohli stále žít. Ti, kdo chtějí strávit čas v meditaci, museli žít někde jinde. Věděl jsem, že musím opustit ášram a starat se sám o sebe, ale myšlenka, že ztrácím své pravidelné jídlo mne nikdy netrápila." David Godman Život podle Bhagavana Navštivte Jadan / India. Prašád závěrem. Chtěl bych Vás všechny nadchnout pro opakování Božího Jména (mantry), každodenní cvičení jógy a vegetariánství, to znamená neubližování. A samozřejmě též pro regulérní pití poustevníkova zeleného čaje ! Hledám pozemek pro svou dřevěnou poustevnu v lese. viz "Kdo poradí les, v němž bych si mohl postavit poustevnu a žít jako poustevník, u pramínku pitné vody, na Principu Františkovy Hory Alverny? Dejte mi vědět prosím. Moudřejší se zeptá... Mělo by jít o lokalitu v Moravském krasu a okolí, nebo kdekoli na Moravě, přístupnou z Brna. Děkuji velmi. "Hospodine... kdo smí bydlet na tvé hoře svaté." (Žalm, 15,1). Nebo: "Medituj, opakuj si svou mantru a tvé přání se naplní." (Paramhans Svámí Mahéšvaránanda). Swami Gyaneshwarpuri - sannyas diksha, Střílky ášram 2021. Dobrovolná karmajóga u maminky. V roce 2021, když jsem se přihlásil Paramhansovi svámímu Mahéšvaránandovi o sannjás díkšu jsem si položil podmínku, že budu dál žít se svou maminkou v Brně - Bosonohách. Svámiji s tímto mým svobodným rozhodnutím souhlasil. Dokonce to ještě jednou zdůraznil, abych se ve stáří postaral o svou maminku. Proto s ní žiji ve společné domácnosti, nosím ji nákupy, uklízím schody s sklep ap. Ve skutečnosti ale maminka spíše pomáhá mně. Tuto sévu ale vykonávám na principu vajrágie, odpoutanosti od každé druhé osoby, jak se již vyžaduje u mnichů. Toto však maminka stále ale nemůže nějak "pochopit". Pořád se něčím vyžaduje zbytečně moji pozornost, ale na bázi připoutanosti, s čímž já nesouhlasím. Proto jsem ji řekl, že se klidně odstěhuji do malé garzonky nebo odcestuji do stříleckého ášramu. Na ta slova se maminka začala měnit. Dokonce Svámijimu přispěla malým finančním darem 1000 Kč na ášram v Jadanu. To jsem vzal jako pozitivní obrat v její povaze. Nyní si ale vařím raději sám, doslova asketickým způsobem. K tomu jsem se rozhodl protože mi maminka stále podávala několikrát ohřívaná, i když vegetariánská jídla, ale často s příměsí vajíček. Proto jsem se tomu nakonec vzepřel. Přestal jsem zcela přijímat obědy, jen večeře občas přijímám, ale opravdu jen tehdy když to vyhovuje zásadám satvického stravování. Dnes jsem již zcela šťastný a vyrovnaný, vůbec nic mne nepoutá, službu mamince vykonávám v podstatě na bázi dobrovolné vajragie - odpoutanosti, tedy bez připoutání duše. Varuji vás před nedobrovolnou "karmajógou" na bázi citové připoutanosti k nižšímu já, čili k egu vašich bližních. V důsledku takovéto připoutanosti byste mohli být případně odvedeni dokonce i od Svámijiho Mahéšvaránandy. Stále odjíždím od maminky na poustevny v lese. Opouštím tedy stále svou negativistickou maminku, která stále něčím psychicky trpí, protože stále něčím prochází, s čímž já ji vůbec nemohu pomoci. Vůbec se nemodlí i když je křesťanka, jí maso a hodně kouří cigarety... atd. Ve skutečnosti však není vůbec zlá. Tomuto mému pravidelnému osamostatňování na bázi poustevny už v podstatě vůbec nevzdoruje. Myslím si totiž, že toto pravidelné odloučení oba potřebujeme. Ve skutečnosti na poustevnu odjíždím jenom jednou týdně a to zatím jen na zkrácený víkend. Ale i to má na nás oba velmi pozitivní účinek. Nejdůležitější Princip duchovní Cesty je totiž podle mne skutečná vajrágie, nestačí jenom vnitřně, ale i fyzicky, tedy odpoutanost od každé druhé osoby, jakkoli ji milujeme. Toto je víc než pouhá neuvědomělá karmajóga. Myslím si, že moje maminka Anna je vtělením indické bohyně Lakšmí, bohyně světského blahobytu, neboť stále zásobuje můj ášram vegetariánskými potravinami všech vůní a chutí. Nepřehánějte ani karmajógu na úkor vlastní duchovní sádhany. Vše musí být v harmonii. Vůbec nemá smysl dřít od rána do večera a zanedbávat v důsledku vyčerpanosti po práci svou vlastní duchovní sádhanu. Proto jsem se "já" rozhodl zříci se po 27 letech při seminářích se Svámijim Mahéšvaránandou intenzivní karmajógy. Budu vykonávat jen svou osamělou sádhanu na opuštěném místě, na níž jsem v důsledku usilovné karmajógy při úklidu toalet, mytí nádobí v kuchyni ap. vůbec neměl čas. Opravdu jsem byl velmi vytížený. Domnívám se, že nyní když jsem se stal svámím mám právo více meditovat na úkor pracovního vytížení. Proto osídlím opuštěné místo pod skládkou odpadu na pozemcích stříleckého ášramu, kde budu během seminářů vykonávat intenzivní duchovní sádhanu na principu opuštěné anušthány, jak požaduje u joginů například Bhagavadgíta ap. Práce a služba pro druhé a pro svět není má Cesta. Domnívám se, že nejvyšším Cílem lidského zrození je mókša (Osvícení). K tomu se nabízí více jógových Cest: karmajóga, bhaktijóga, rádžajóga a džňánajóga. Já jsem však zrozený rádžajogín a džňánajogín, jak napovídá již mé jméno "Gyaneshwarpuri" (gyána = džňána). Celý život podvědomě inklinuji do samoty na bázi pousteven. Toto nemá smysl u mne vůbec potlačovat, neboť je to vyšší jógová dispozice mého života a duše. Proto se všech nižších cest, doporučovaných především pro hospodáře a světsky žijící jogíny, tedy karmajógy a dokonce i oddané bhaktijógy zříkám. Z tohoto důvodu se dokonce předčasně nepřibližuji ani k našemu duchovnímu Mistrovi Paramhansovi svámímu Mahéšvaránandovi, abych se snad neztratil v bhakti, jakkoli toto spojení je velmi žádoucí a zaručeně vede k Cíli (mókše). Já jsem ale opravdu rádžajogín, i když dodnes plně nerozumím pravému významu tohoto slova. Mě jen přitahuje život v duchovní kázni na bázi poustevny, což je podle mého názoru jeden z předpokladů úspěšné džňánajógy někdy v budoucnosti. Zatím se tedy budu ukázňovat především rádžajógou, neboť rádžajóga je má hlavní duchovní cesta celým životem, ale při zachovávání bhaktijógy a dokonce i příležitostné karmajógy. Ve všem stále uctívám svého Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandu, který je podle mne především gyánajogín, tedy zřec jógy a duchovní Cesty k Bohu ve všech jejich proměnách. Konzultace při duševních těžkostech na základě osobní zkušenosti svámího Gyaneshwarpuri. V meditaci a introspekci jsem pochopil s jistotou, že jsem od narození osvobozený, osvobozený ale projistotu s malým "o". Neznamená to totiž, že bych vůbec nezapadal do různých - poměrně četných - nástrah karem jako většina smrtelníků zde na zemi, až na Ježíše, Svámijiho Mahéšvaránandu a avatáry. Volám proto do světa: "Nejsem Osvícený. Nerealizoval jsem dosud nejvyšší stav vědomí - mókšu, kdy individuálná já se stane součástí celého Vesmíru...! Přesto na určité úrovni nepochybně osvícený jsem, jinak bych nebyl meditační a rozjímací. "Něco" by mi v těchto bohumilých činnostech zavazelo, tak jako v tom zabraňuje (zlá karma) většině světské populace a žijí jen světsky, nikoli duchovně v tom nejčistším smyslu slova. Realizoval jsem Božské napojení. Átma gyan - poznání své duše jako součást Boha, je můj nejbližší Cíl. Jsem žák žijícího Mistra jógy, který je Višvaguru a paramhans - tedy plně Osvícená Duše a Mistr celého Vesmíru. Má duše poznala Kdo On Je. Jím se chlubím, že je Přítel mé duše. S ním jsem od věčnosti Jedno. Mám Ho nade všechno v Lásce a v úctě. Svěřil jsem se do Jeho milující Boží péče. Mám pocit, že se známe už z dřívějška. Myslím si, že jsem Maháprabhudžiho žák z dřívějších životů, ale to není důležité. Nyní jsem se zrodil zde v Evropě. Proto jsem stoupencem tradiční indické, především himálajské jógy, mým východiskem byla ovšem ona nejsladší křesťanská mystika, kterou jsem prošel po vzoru sv. Františka z Assisi horským způsobem. Zde říkám: sláva budiž Panu Ježíši, Františkovi z Assisi a Páteru Piovi! Je možné, že jsem tu i pro křesťany, těm kterým v jejich víře něco chybí, aniž vědí co to je. Možná je to práce s tělem a myslí jako nezbytný předpoklad úspěšného života bez utrpení, dlouhověkosti, zdraví a duchovního rozvoje všech vnitřních skrytých sil, štěstí a moudrosti. A vegetariánství, jako podmínky trvale udržitelného přežití na této planetě Zemi. Tedy sjednocení s Bohem praxí naší milé pohodové a zázračné Jógy v denním životě, která zaručeně vede až k Nejvyššímu Cíli. V tom mám letos již 26 letou praxi. Praktikuji meditaci gyana (džňána) a k tomu mantru. Cvičím i ostatní každodenní duchovní sádhanu - ásany, pránájámu, modlitbu a kriji. Přes všechno vynaložené úsilí a snahu jsem v józe a meditaci však pouhým zkušeným začátečníkem. Něco mám ale do vínku nepochybně z minulých životů (vivéku, jemné rozlišování). Dobře rozumím Božímu slovu. Sedávám každou noc sám osamocen před oltářem a učím se. Naslouchám Božímu Tichu. Někdy jsem napojený na osobní Božství. Tehdy jsou mé odpovědi jedinečné. Rád naslouchám Bohu, mému ochránci a spasiteli. On zná každodenní cestu po níž se mám ubírat. Já jsem jenom nástroj tohoto vyššího a nejvyššího Já, pokud si to ono Božství bude přát. Naslouchejte Tichu spolu se mnou, je to pramen Poznání. Jsem tu proto abych Vám ukázal duchovní cestu na svém příkladu. Hledím při tom na obrázek mého Mistra - a On mne vede. Požehnané meditace u nohou Mistra. On je můj poklad. I vy neváhejte a opakujte si mantru s Jeho Jménem. I vy byste měli těšit Boha mantrou. Ubylo by Vám mnoho starostí, které tíží Vaši mysl. Těšíte tím Nejvyšší Bytost. Odevzdejte Mu svoji Lásku. Dočkáte se splnění svých nejčistčích snů. U Boha je všechno možné. Bůh vezme do svých rukou vaše životy. Jsme děti Jednoho Boha a já jsem jeho služebníkem, nástrojem a poslem. Odseděl tisíce dní a nocí v osamělých meditacích v jeskyních a na horských poustevnách... Něco tedy vím jistě. S něčím mohu poradit. Pokud na mne máte otázky, pokusím se je zodpovědět ze srdce (z anaháty). Obracejí se na mne lidé na konzultaci se svými problémy, které je trápí. Já se koncentruji na Mistra, useberu se před svým oltářem a písemně odpovídám. Tak to dělám já. Pokud však máte komplikovanější otázky, obraťte se s nimi přímo na mého Mistra a Učitele Paramhanse Svámího Mahéšvaránandu. Několikrát do roka přijíždí z Indie sem do Střílek na jižní Moravu. Nebojte se zeptat. Mistr je tu proto. Mnohé odpovědi však najdete u mě na webu. Modlím se za vaše zdraví a duchovní rozkvět. Stále proto opakuji svou gurumantru. Je mým úkolem žít v tomto životě jako poustevník zde v České republice. Mistr mne vysvětil za mnicha indického řádu svámí dne 23.7.2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách na jižní Moravě. Úplně jsem se mu odevzdal. Snažím se Ho realizovat již v tomto životě. Mám Jeho Milost a dobře přijímám Slova Jeho Moudrosti a Poznání. Z tohoto sjednocení jsem se rozhodl vyučovat ve skrytosti. Přeji Vám Štěstí ze sjednocení s Bohem. V úctě a Lásce Váš oranžový Nepříjímám žádné osobní návštěvy. Jsem poustevník, nejsem léčitel fyzických nemocí. Odpovídám zásadně emailem. Svámí Gyaneshwarpuri Zpěv osamělého poustevníka v jeskyni na vysoké hoře Vyšší skrytá jóga nad dualitou z pohledu poustevny Zasvěcení. Břetislavu Kafkovi, parapsychologovi, kterého považuji za jakéhosi svého českého mistra, jehož knihu "Nové základy experimentální psychologie" jsem četl kdysi v dětství. Svatému Františkovi z Assisi, za to, že mi v mládí ukázal cestu do samoty horské jeskyně a kapličky. Višvaguru paramhansovi svámímu Mahéšvaránandovi, který mne vede - jak dnes dobře vím - po duchovní Cestě již od narození a jehož jsou ve skutečnosti všechny mé duchovní vize. Tato kniha však není oficiálním učením Svámijiho Jógy v denním životě, ale jen jejím skromným doplněním a je třeba se při jejím čtení mít na pozoru. Náham kartá Prabhu Díp kartá Maháprabhu Díp kartá hi kévalam ÓM šánti šánti šánti Já nejsem konající, Bůh jediný je konající. Vajrágja - samota jako nejdůležitější předpoklad jógy. Nenechte se oklamat duchovním stavem svých bližních. Musíte je umět opustit fyzicky a potom i vnitřně. Nemůžete si ponechat žádnou světskou náklonnost. Jinak se vám toto pouto vymstí a přivede vás zpět do světa utpení. Musíte své rodiče vidět jasně, takové jací jsou, bez falešné svatozáře. V podstatě sehráli rozmnožovací funkci v živočišné říši a sami nešli za Bohem. Proto i Ježíš říká, že musíte opustit své rodiče, ženu i příbuzné pokud chcete jít jen za Bohem, tedy odejít do kláštera nebo na poustevnu. Všichni zlí démoni vám budou zajisté připomínat vaše závazky a zodpovědnost plynoucí z připoutání k matce, ženě ap. a tím svědou mnohé do iluze a pekla na zemi. Svým bližním v rozporu s tím co říká veřejné mínění nejlépe posloužíte, když se od nich oddělíte a tiše se vydáte za Bohem. Kdo nejde za Bohem jako za jediným svým cílem mne není hodem, praví Pán. Musíte vyvinout jistou krutost ve vztahu ke světským příbuzným, kteří vás duševně terorizují a svádí z cesty. Někdy dokonce musíme vyvinout extrémní "krutost" abychom se osvobodili a zlomili jednou pro vždy nebezpečnou klatbu světského života, neboť satan se raduje pokud jste jenom světští lídé. Musíte zlomit vnitřní pouta plynoucí z živočišné říše. Toto realizovat považuji za nejdůležitější ve vašem životě. Zavřete lidem jedovatá ústa důsledným mlčením, aniž byste se nechali ale umlčet a pojďte za Bohem. Vy kteří chcete duchovní zkušenost, pojďte za mnou. Pozor na upírství ženy či matky! Jsou v nich nebezpeční paraziti. Upírství připoutané zhrzené ženy či matky je největší překážka na vaší duchovní cestě a zdroj veškerého utrpení. Pomůže vám jen úzkostlivé zachovávání samoty. Navzdory všemu k vám doléhajícímu utrpení se potřebujete obrátit jenom k Bohu, nepřerušujte proto své osamění za nic na světě. Kdo to nedokáže, vrací se zpět do světa lidí a vydává se cestou služby dualitě, karmajógy a nanejvýš bhaktijógy. Toto je definitivně poslední slovo k tomuto tematu. Neočekávejte ve vlastní duševní krizi plynoucí z přerušení drogy lidské společnosti dodávku cizí energie. Projděte všemi zkušenostmi statečně s abstinencí cizích energií, důsledně ve vnitřní samotě. Já nepotřebuji ani zpívat na satsangu a otevírat se tak cizím energiím, ale stejně si na satsangu rád zazpívám. Nemusím být příliš útlocitný že se otevírám se psychoenergiím, zpěvem bhadžanů se totiž otevíráme též vyšším stavům vědomí a duchovním energiím, až srdce zažíhá Láska a oči zkrápí slzy dojetí. V samotě moc ega mizí a schopnost milovat a vidět věci v celku se rodí. Dejte si pozor na falešná přátelství a kamarádství. Zřídkakdy najdete věrného upřimného přítele, který vás bude schopen následovat po duchovní cestě. Nikdy nepřijímejte přítele příliš důvěrně pokud jste ho předtím po dlouhou dobu dobře nevyzkoušeli. Nás zajímá jenom přátelství s naším vniřním průvodcem a fyzickým Mistrem, neboť nás osvobozuje. Dejte si proto dobrý pozor i na všelijaké duchovní společnosti, neboť se mohou stát vážnou překážkou na vaši další cestě k Bohu. Proto zkušení mudrcové opouštěli i kláštery a odcházeli do lesa do samoty poustevny, kde dosahovali stavu svatosti. Skutečná jóga byla, je a bude vždy osamělou záležitostí, neboť jen málokoho - přes četná klamná zdání - zajímá vyšší stav vědomí vaší bytosti. Přečtěte si co o tomto osamění říká Bhagavadgíta, bible jógy. Nenechte se proto domestikovat světskou společností. O moci autosugesce z pohledu jógy. Programování podvědomí je realita. Autosugesce je pozitivní příkaz toulavé a bloudící mysli a soustředění jí do patřičného duchovního korydoru. Ukázka autosugecí: "Budu vzorný svámí." "Budu se ovládat." "Nebudu jíst buchty a jogurty." "Nebudu se stýkat s nevhodnými lidmi." Sugesce je účinná metoda ovládnutí sebe udílením rozkazů svému podvědomí v živé víře v jejich účinnost. Sugesce je síla našeho přání směřujícího k větší sebekázni. Komentáře: Ať žije Gyaneshwarpuri. Mohl by klidně sedět v tichu, ale on předává obětavě džňanu bhaktům. Petr Kucharčík V případě, že je Vám tento web sympatický, vložte do zdrojového kódu svých stránek tuto požehnanou ikonku: <a href="http://mystickajoga.cz"><img src="http://mystickajoga.cz/ikonka/mystickajoga_150px.jpg" border="0" alt="" width="150" height="51"></a> Toto duchovní jógové Poselství trpícím bytostem jsem přijal vnitřním způsobem po mnohaleté meditaci s mantrou z Milosti Vesmírného Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránady po své hinduistické iniciaci. © Indický Mistr jógy Paramhans Swamí Mahéšvarananda za Nirgunou a Jeho oddaný žák hinduistický a jógový mnich v České republice © Swami Gyaneshwarpuri. Toto dílo je archivováno Webarchivem Národní knihovny České republiky, aby se jednou stalo kulturním dědictvím národa. ZPĚT	Darovat Aktualizace: 18.6.2024 Doplněn článek o důležitosti samoty v józe ZDE Vložen článeček o síle autosugesce ZDE 5.6.2024 Pokročeno v designu tohoto webu. Vystaven odkaz na facebook. 4.6.2024 Velmi radikálně očištěn tento web. Odstraněn článek o válce na Ukrajině, protože je to politické téma a taky okupaci Tibetu, čímž ovšem nesnižuji důležitost těchto témat pro politiky nikoli pro mnichy. Doplněn starý článek o tom jak jsem obdržel duchovní jméno Gyaneshwarpuri. Dále odstraněn článek: "Udělejte něco pro své bezpečí." Dále nové hezčí logo svaté hory Kailáš. Odstraněny četné další články neboť nesouvisely s jógou: o archeologii, speleologii, outdooringu, o tvorbě html stránek, o mém sponzorství a mé mnišské žebrácké misce ap.