Kdo jsem. Úvod do mé osobní historie: Narodil jsem se jako Marek Šenkyřík (*7.5.1968) do tradiční křesťanské rodiny, 
v níž kam až paměť sahá, chodili všichni v neděli do kostela. V katolické církvi jsem
dosáhl v roce 1986 svátosti křesťanské dospělosti, biřmování. Dne 23. července 2021 jsem byl vysvěcen na mnicha, viz avšak již ne jako křesťan, ale jako hinduista.
Stal jsem se tak historicky prvním hinduistickým mnichem - svámím vysvěceným v České republice. viz
Zde se dozvíte něco o tom, jaký jsem byl v Moravském krasu speleolog viz. Jsem objevitelem celkem
čtyř menších, ale velmi zajímavých jeskyní viz. Za svůj nejvýznamnější přínos
považuji dnes již téměř legendární průzkum
historického podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách, při němž byla objevena krypta s tzv. pomalovanými lebkami, jeden z nejvýznamnějších
speleologických objevů v České republice ve 20. století. viz. Taky bych Vás rád upozornil na svůj
duchovní životopis viz až nyní k oranžovému
mnišskému hinduistickému rouchu viz. Děkuji, že jste mne navštívili. Která
šťastná karma Vás sem zavála? Nyní se zdržuji jako poustevník
v Moravském krasu. Mnoho zdejších jeskyní mi slouží pro meditační účely. Meditoval jsem však i až u pramenu Gangy a nad Rišikéšem v indickém Himálaji,
v soutězce Chey v rumunských Karpatech, v Monte Subasio nad Assisi,
na Staré hoře v Krkonoších viz a ve Slovenském ráji viz.
Stále jsem hledal to místo, kde bych mohl mohl být sám a nerušeně meditovat, až jsem to nakonec našel - zdá se - kde jinde než zde v Moravském krasu, a to
díky empatii a pochopení Správy CHKO Moravský kras, kde o mých mimořádných neobvyklých duchovních potřebách vědí...
Jsem tedy duchovní a snažím se Vás zde k Něčemu pozitivně inspirovat. Mě ale správně rozumí jen můj Osvícený duchovní Mistr Jeho svatost Višvaguru
mahámandaléšvar paramhans šrí svámí Mahéšvaránanda z Indie viz. Pokud byste ve svém životě někoho takového snad postrádali, někoho kdo dobře bude rozumět Vaší duši,
zkuste se přihlásit do některého kurzu Jógy v denním životě v místě Vašeho bydliště viz. Ze
srdce Vám žehnám. Napíšete mi, co máte na srdci viz ? Pokusím se Vám
odpovědět... Ponořím se do své meditace před oltářem a uvidím...viz Mám za sebou tisíce
dnů a nocí v osamění meditačních jeskyní a horských pousteven. Něco tedy vím jistě. To je má kvalifikace. Já působím především Láskou
a Poznáním (bhakti a džňána).
Síla Lásky - to je to v co věřím. viz Jsem poustevník, nejsem duchovní učitel! To je má mystika.
Já mám Dévpurídžího srdce. viz Svrchovaně Osvícený Mistr jógy, obdařený
zázračnými silami, poustevník šrí Dévpurídží žil na přelomu 19. a 20.století, v Himálaji a poté se usadil v Radžastánu ve střední Indii. Silou své
vůle zbořil ášram a vyhnal z něho bhakty, své žáky a poslal na ně hady. Lidé se domnívali, že světec zešílel. Motivy jeho činů přesahovaly lidské chápání.
Od té doby mluvil jen s těmi, kdo měli hluboký vážný zájem o Poznání. V této kalijuze dával přednost společnosti zvířat před
společností lidí (vayrágja).
Na Cestě jógy se považuji za následovníka tohoto světce. V něčem mi připomíná našeho svatého Františka z Assisi, mého někdejšího horského souputníka.
Děkuji Ti Bože, že mne vedeš po této Cestě. Poznal jsem totiž, že mne Bůh vede od narození.
Můj Bůh je Šiva, věčný Mistr všech jogínů, asketů a modlících se lidí. Je nejsoucitnější a nejlaskavější Bůh z celého hinduistického panteonu. Bhakta,
který medituje na Šivu, dojde rychle konečného Osvobození (mókša). Jsem tedy jogín a hinduista, s jistotou vím, že nejsem křesťanského zrození, jakkoli mám
k Ježíši od dětství v srdci blízko. V tomto životě (a již nikdy) nebudu křesťanský mnich, protože většinou nezachovávají důležité pravidlo vegetariánství, což
považuji za velmi závažný prohřešek katolické věrouky. Ať se na mne nezlobí, že jim to vytýkám.
Já v této otázce mám zcela jasno a v souladu se svým
svědomím jsem vegetariánem. Vracím se tedy zpět Domů do Indie. Mé současné zrození v České republice a v Evropě bylo jen přechodné. Nejen maso,
ale i alkohol, tabák a drogy neužívám. Jsem jejich odpůrcem, včetně dnes velmi populární prý "neškodné" marihuany.
Já jsem poznal, že duchovní Cesta je očista od všech špatných sklonů
k dosažení jen čistých (sattvických) vlastností. Vyhledávám proto společnost duchovních a moudrých lidí (satsang), například v našem ášramu ve Střílkách
viz. Dále s radostí a vyrovnaností již zachovávám mnišský celibát (brahmačárja) a doporučuji ho dodržovat každému
připravenému pro větší pohodu, harmonii a vnitřní chápání a nazírání mystické vědy světců (anubhava). Nejbližší je mi učení svámího Šivánandy z Rišikéše viz,
Paramhansy Jóganandy viz, šrí Maháprabhudžího viz a samozřejmě mého Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, ale hodně jsem čerpal u všech mystických autorů
všech náboženství a každý z nich něčím obohatil mou Cestu a mé srdce. Nakonec jsem všechno co jsem kdy
hledal našel v ucelené podobě jako koncentrované vědění v Józe v denním životě (Yoga in Daily Life)
viz. Je to nepochybně jedno z nejčistších světových
učení. Není divu, vždyť je to učení jednoho z největších žijících světců na Zemi, jehož duchovní tituly oznamují že je plně Osvícená Duše
a Mistr celého Vesmíru.
Toto učení jógy nejlépe vyhovuje mému vnitřnímu poznání z horských jeskyní. Proto jsem Svámijiho oddaným žákem (bhaktou). Tolik bych si přál předávat
toto učení, které vysvobozuje ode všeho utrpení, ale zatím tak činím po vzoru himálajských Mistrů jen meditačním způsobem, neboť mé poznání je přes
všechnu vynaloženou snahu pořád ještě nedostatečné. Pořád se ještě považuji ve vnitřní józe v podstatě za zkušeného začátečníka. Ať mi prominou všichni ti, kteří
se na mne již začínají obracet. Chci zachovávat mlčení (mauna), Ticho a osamění v přírodě. Proto budu žít sám v ústraní poustevny.
Věřím, že tak získám ty vnitřní dary, které pak budu moci rozdávat na veřejnosti. A tak to Bůh žádá. Proto byl i Ježíš na poušti, aby si ujasnil své duchovní
povolání. Tak to chci i já po vzoru starých Mistrů romanticky naplňovat. "Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?" říkají starci z hory Athos,
kteří odmítají vyjít na veřejnost (Matouš 16,26).
V samotě se stávám celistvý. "Ponořte se ke svým kořenům v přírodě a naleznete sebe." (Anthony de Mello). Věřím v tajemnou moc
Božího jména, své mantry, Ticha a samoty s Bohem. Všechno ale záleží na tom, zda naleznu pochopení ze strany ochránců přírody a lesníků. Zatím jsem narážel
většinou na samé
neporozumění. Kdo nechá žít poustevníka v lese? Ozvěte se mi! viz Nabídnete mi svůj les s pramenem pitné vody?
To místo kde bych si mohl postavit svou malou poustevnu a být sám, osamělý. viz
Tak jako svatý František z Assisi dostal od šlechtice - štědrého donátora pro svou modlitbu a meditaci opuštěnou horu Alvernu... Na tento Vesmírný princip
spoléhám a tomu věřím. "Hospodine... kdo smí bydlet na tvé svaté hoře." (Žalm, 15,1).Doufám, že jsem hned v úvodu k tomuto webu odpověděl na některé vaše důležité otázky. Náham kartá. Prabhu Díp kartá. Maháprabhu Díp kartá hi kévalam.   Současnost mystika. Zázračné vysvěcení za mnicha. Na jaře 2020 jsem sepsal oficiální žádost o vysvěcení za mnicha (svámího) pro Višvaguru mahámandalešvara paramhanse šrí svámího Mahéšvaránandy. Zprvu jsem se ale neodvážil svou žádost Mistrovi odevzat, vědom si toho, že se musím více ukáznit. Přesto jsem ve svém vědomí slyšel hlas „Jsi svámí Gyaneshwarpuri.“ Proto jsem započal s tapas – s několikadenními půsty za konkrétním duchovním cílem. Tímto cílem bylo vysvěcení za mnicha, jakož i za větší porozumění mezi křesťany a námi jogíny. Zaměřil jsem se především na opakování mantry, asany, pranajámu a kriji. Tato zesílená sádhana slavila úspěch. Získal jsem potřebné sebevědomí s nímž jsem se rozhodl svou žádost Mistrovi odevzdat. Dne 13.7.2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách jsem svoji žádost o vysvěcení za hinduistického mnicha Mistrovi poslal ášramovou poštou. Během několika minut Svámiji odpověděl, že mi dá rád sanjás dikšu, ale že je třeba s ní pospíšit. A mé srdce naplnil vděk, jako když žebrák znenadání nalezne poklad. Proto jsem šel na konzultaci ke Svámijimu, který se ptal na skutečný důvod toho, proč chci být svámí. Odpověděl jsem mu rozhodně, že chci žít jako poustevník v České republice a přitom být vysvěcený mnich! Nato se Svámiji zeptal kde budu mít poustevnu a v jakém náboženství bude vedena. Odpověděl jsem, že v Moravském krasu a že bude zasvěcena jak jinak než józe a hinduismu. Svámí Mahéšvaránanda tedy vzal na vědomí, že chci být poustevníkem. Mistr byl s mými odpovědmi pravděpodobně potěšen. Ještě měl několik praktických otázek, jako kde budu brát peníze na živobytí. Na ta slova s překvapením stanovil, že mě vysvětí již při této gurupurnimě zde ve stříleckém ášramu, za pouhé tři dny, dne 23.7.2021! Nemusel jsem tedy jet za sanjás dikšou až do daleké Indie, neboť jsem měl z této cesty obavy. Od podání žádosti po vysvěcení uplynulo rekordních deset dní! Musel jsem však stihnout vyřídit četné formality u notáře, jako například své čestné prohlášení i s razítkem, že se chci dobrovolně stát duchovním hinduistického náboženství, či ověřený souhlas s vysvěcením za mnicha podepsaný mou matkou. Pak již následovalo slavnostní svěcení jež sledovalo mnoho bhaktů, mimo jiné na internetu, kde mé svěcení bylo přenášeno v přímém přenosu. Bylo to poprvé v České republice (a v Evropě), kdy zde byl svěcen hinduistický mnich - svámí. Svámiji se telefonicky spojil s pandity v Indii, kteří souběžně s mým svěcením provedli za mne obřad doprovázený hlasitým zpěvem manter přenášený telefonicky. Při sanjás dikše jsem se klaněl mistrovým lotosovým nohám a lil jsem na ně z konvičky vodu a umýval je. Dále jsem na Svámijiho nohy a hlavu sypal okvětní lístky a udělal jsem mu tilak a Šivovi posvátné pruhy na čele z popela védského ohniště. Nato mi Svámiji dlouze žehnal sypajíc mi na hlavu bílá zrníčka rýže. Rýsoval můj budoucí osud. Pravil mi, že se mi všechno splní. Pak mi ustřihl pramínek vlasů na bindu čakře na temeni hlavy. „Nyní jsi svámí“, řekl Mistr a mé srdce zaplňoval hluboký vděk Mistrovi, Bohu i osudu za tuto duchovní zkušenost vysněného vysvěcení za sanjásina. Při samotném svěcení se mne nic nedotýkalo, přesto jsem však ve svém srdci všechno dobře vnímal, celý ten prastarý překrásný védský obřad u posvátného ohniště. Byl mi udělen vznešený duchovní titul svámí a právo nosit oranžové mnišské roucho. Učinil mne pánem sebe. Při obřadu se slovy Mistra skončila má připoutanost k otci i matce. Podle přání Svámijho se mám naučit anglicky a hindsky. Sanjás dikšou, tímto posvátným aktem, mi Mistr dal lidskou důstojnost a mnoho jeho bhaktů mi přišlo blahopřát, přinášeli mi dakshinu a různé dárky. Projevovali mi úctu a svoji lásku. Tato úcta však ve skutečnosti patří Jedinému, Paramhansovi. Od toho okamžiku setrvávám v neustálé santoše – spokojenosti a jsem natrvalo odevzdán do Boží vůle a péče. Svámiji o mě prohlásil, že jsem spokojený tak, jak to je, tedy jako poustevník v České republice. Rád bych samozřejmě žil i v Indii. Ostatní svět mne nezajímá. K tomu uvádím, že věřím v síly Lásky a Poznání (bhakti a gyanu). Tak se naplnila dobrá karma z mnoha tisíců dnů a nocí prožitých v lesích v meditaci při mantra džapě a sádhanách v opuštěných jeskyních a na horských poustevnách. Nemám ale jen meditovat, ale i tvrdě pracovat (karmajóga). Proto jsem se zapojil jako karmajogín do údržby a zvelebování Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách. Jóga tedy na mne má všestranné blahodárné očistné účinky a vede mne ke štěstí a sebekázni. V současnosti plánuji obnovu své dávné poustevny v Moravském krasu, na Děravce, kterou lesníci již dříve rozebrali a spálili. Přitom chovám v srdci naději, že mou novou poustevnu ochránci přírody, jakož i lesníci řádně schválí, abych jako poustevník Moravského krasu měl své oblíbené chráněné místo pro osamělou modlitbu srdce, mantru, meditaci a jógu. MAHAPRABHU DIP KARTA HÍ KEVALAM OM SHANTIH SHANTIH SHANTIH "Nechť nikdo nezanedbává vlastní cíl pro cíl druhých, ať se zdá jakkoli velkolepý. Kdo pochopil, co je jeho pravým cílem, ať o něj důsledně usiluje."   a Jeho oddaný žák hinduistický a jógový mnich v České republice © Swami Gyaneshwarpuri.   |
 |