Kdo jsem Já. Úvod do mé osobní historie: Narodil jsem se jako Marek Šenkyřík (*7.5.1968) do tradiční křesťanské rodiny, 
v níž kam až paměť sahá, chodili všichni v neděli do kostela. V katolické církvi jsem
dosáhl v roce 1986 svátosti křesťanské dospělosti, biřmování. Dne 23. července 2021 jsem byl vysvěcen na mnicha, viz avšak již ne jako křesťan, ale jako hinduista.
Stal jsem se tak historicky prvním hinduistickým mnichem - svámím vysvěceným v České republice. viz
Zde se dozvíte něco o tom, jaký jsem byl v Moravském krasu speleolog viz. Jsem objevitelem celkem
čtyř menších, ale velmi zajímavých jeskyní viz. Za svůj nejvýznamnější přínos
považuji dnes již téměř legendární průzkum
historického podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách, při němž byla objevena krypta s tzv. pomalovanými lebkami, jeden z nejvýznamnějších
speleologických objevů v České republice ve 20. století. viz. Taky bych Vás rád upozornil na svůj
duchovní životopis až nyní k oranžovému
mnišskému hinduistickému rouchu viz. Děkuji, že jste mne navštívili. Která
šťastná karma Vás sem zavála? Nyní se zdržuji jako poustevník
v Moravském krasu. Mnoho zdejších jeskyní mi slouží pro meditační účely. Meditoval jsem však i až u pramenu Gangy a nad Rišikéšem v indickém Himálaji,
v soutězce Chey v rumunských Karpatech, v Monte Subasio nad Assisi,
na Staré hoře v Krkonoších viz a ve Slovenském ráji viz.
Stále jsem hledal to místo, kde bych mohl mohl být sám a nerušeně meditovat, až jsem to nakonec našel - zdá se - kde jinde než zde v Moravském krasu, a to
díky empatii a pochopení Správy CHKO Moravský kras, kde o mých mimořádných neobvyklých duchovních potřebách vědí...
Jsem tedy duchovní a snažím se Vás zde k Něčemu pozitivně inspirovat. Mě ale správně rozumí jen můj Osvícený duchovní Mistr Jeho svatost Višvaguru
mahámandaléšvar paramhans šrí svámí Mahéšvaránanda z Indie viz. Pokud byste ve svém životě někoho takového snad postrádali, někoho kdo dobře bude rozumět Vaší duši,
zkuste se přihlásit do některého kurzu Jógy v denním životě v místě Vašeho bydliště viz. Ze
srdce Vám žehnám. Napíšete mi, co máte na srdci? Pokusím se Vám
odpovědět... Ponořím se do své meditace před oltářem a uvidím...viz Mám za sebou tisíce
dnů a nocí v osamění meditačních jeskyní a horských pousteven. Něco tedy vím jistě. To je má kvalifikace. Já působím především Láskou
a Poznáním (bhakti a džňána).
Síla Lásky - to je to v co věřím. Jsem poustevník, nejsem duchovní učitel! To je má mystika.
Já mám Dévpurídžího srdce. viz Svrchovaně Osvícený Mistr jógy, obdařený
zázračnými silami, poustevník šrí Dévpurídží žil na přelomu 19. a 20.století, v Himálaji a poté se usadil v Radžastánu ve střední Indii. Silou své
vůle zbořil ášram a vyhnal z něho bhakty, své žáky a poslal na ně hady. Lidé se domnívali, že světec zešílel. Motivy jeho činů přesahovaly lidské chápání.
Od té doby mluvil jen s těmi, kdo měli hluboký vážný zájem o Poznání. V této kalijuze dával přednost společnosti zvířat před
společností lidí (vayrágja).
Na Cestě jógy se považuji za následovníka tohoto světce. V něčem mi připomíná našeho svatého Františka z Assisi, mého někdejšího horského souputníka.
Děkuji Ti Bože, že mne vedeš po této Cestě. Poznal jsem totiž, že mne Bůh vede od narození.
Můj Bůh je Šiva, věčný Mistr všech jogínů, asketů a modlících se lidí. Je nejsoucitnější a nejlaskavější Bůh z celého hinduistického panteonu. Bhakta,
který medituje na Šivu, dojde rychle konečného Osvobození (mókša). Jsem tedy jogín a hinduista, s jistotou vím, že nejsem křesťanského zrození, jakkoli mám
k Ježíši od dětství v srdci blízko. V tomto životě (a již nikdy) nebudu křesťanský mnich, protože většinou nezachovávají důležité pravidlo vegetariánství, což
považuji za velmi závažný prohřešek katolické věrouky. Ať se na mne nezlobí, že jim to vytýkám.
Já v této otázce mám zcela jasno a v souladu se svým
svědomím jsem vegetariánem. Vracím se tedy zpět Domů do Indie. Mé současné zrození v České republice a v Evropě bylo jen přechodné. Nejen maso,
ale i alkohol, tabák a drogy neužívám. Jsem jejich odpůrcem.
Já jsem poznal, že duchovní Cesta je očista od všech špatných sklonů
k dosažení jen čistých (sattvických) vlastností. Vyhledávám proto společnost duchovních a moudrých lidí (satsang), například v našem ášramu ve Střílkách
viz. Dále s radostí a vyrovnaností již zachovávám mnišský celibát (brahmačárja) a doporučuji ho dodržovat každému
připravenému pro větší pohodu, harmonii a vnitřní chápání a nazírání mystické vědy světců (anubhava). Nejbližší je mi učení svámího Šivánandy z Rišikéše,
Paramhansy Jóganandy , šrí Maháprabhudžího a samozřejmě mého Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, ale hodně jsem čerpal u všech mystických autorů
všech náboženství a každý z nich něčím obohatil mou Cestu a mé srdce. Nakonec jsem všechno co jsem kdy
hledal našel v ucelené podobě jako koncentrované vědění v Józe v denním životě (Yoga in Daily Life)
viz. Je to nepochybně jedno z nejčistších světových
učení. Není divu, vždyť je to učení jednoho z největších žijících světců na Zemi, jehož duchovní tituly oznamují že je plně Osvícená Duše
a Mistr celého Vesmíru.
Toto učení jógy nejlépe vyhovuje mému vnitřnímu poznání z horských jeskyní. Proto jsem Svámijiho oddaným žákem (bhaktou). Tolik bych si přál předávat
toto učení, které vysvobozuje ode všeho utrpení, ale zatím tak činím po vzoru himálajských Mistrů jen meditačním způsobem, neboť mé poznání je přes
všechnu vynaloženou snahu pořád ještě nedostatečné. Pořád se ještě považuji ve vnitřní józe v podstatě za zkušeného začátečníka. Ať mi prominou všichni ti, kteří
se na mne již začínají obracet. Chci zachovávat mlčení (mauna), Ticho a osamění v přírodě. Proto budu žít sám v ústraní poustevny.
Věřím, že tak získám ty vnitřní dary, které pak budu moci rozdávat na veřejnosti. A tak to Bůh žádá. Proto byl i Ježíš na poušti a chodil sám na horu, aby si ujasnil své duchovní
povolání. Tak to chci i já po vzoru starých Mistrů romanticky naplňovat. "Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?" říkají starci z hory Athos,
kteří odmítají vyjít na veřejnost (Matouš 16,26).
V samotě se stávám celistvý. "Ponořte se ke svým kořenům v přírodě a naleznete sebe." (Anthony de Mello). Věřím v tajemnou moc
Božího jména, své mantry, Ticha a samoty s Bohem. Všechno ale záleží na tom, zda naleznu pochopení ze strany ochránců přírody a lesníků. Zatím jsem narážel
většinou na samé
neporozumění. Kdo nechá žít poustevníka v lese? Ozvěte se mi! Nabídnete mi les s pramenem pitné vody?
To místo kde bych si mohl postavit svou malou poustevnu a být sám, osamělý.
Tak jako svatý František z Assisi dostal od šlechtice - štědrého donátora pro svou modlitbu a meditaci opuštěnou horu Alvernu... Na tento Vesmírný Princip
spoléhám a tomu věřím. "Hospodine... kdo smí bydlet na tvé svaté hoře." (Žalm, 15,1).Doufám, že jsem hned v úvodu k tomuto webu odpověděl na některé vaše důležité otázky. Náham kartá. Prabhu Díp kartá. Maháprabhu Díp kartá hi kévalam.   Současnost mystika. Zázračné vysvěcení za mnicha. Na jaře 2020 jsem sepsal oficiální žádost o vysvěcení za mnicha (svámího) pro Višvaguru mahámandalešvara paramhanse šrí svámího Mahéšvaránandy. Zprvu jsem se ale neodvážil svou žádost Mistrovi odevzat, vědom si toho, že se musím více ukáznit. Přesto jsem ve svém vědomí slyšel hlas „Jsi svámí Gyaneshwarpuri.“ Proto jsem započal s tapas – s několikadenními půsty za konkrétním duchovním cílem. Tímto cílem bylo vysvěcení za mnicha, jakož i za větší porozumění mezi křesťany a námi jogíny. Zaměřil jsem se především na opakování mantry, asany, pranajámu a kriji. Tato zesílená sádhana slavila úspěch. Získal jsem potřebné sebevědomí s nímž jsem se rozhodl svou žádost Mistrovi odevzdat. Dne 13.7.2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách jsem svoji žádost o vysvěcení za hinduistického mnicha Mistrovi poslal ášramovou poštou. Během několika minut Svámiji odpověděl, že mi dá rád sanjás dikšu, ale že je třeba s ní pospíšit. A mé srdce naplnil vděk, jako když žebrák znenadání nalezne poklad. Proto jsem šel na konzultaci ke Svámijimu, který se ptal na skutečný důvod toho, proč chci být svámí. Odpověděl jsem mu rozhodně, že chci žít jako poustevník v České republice a přitom být vysvěcený mnich! Nato se Svámiji zeptal kde budu mít poustevnu a v jakém náboženství bude vedena. Odpověděl jsem, že v Moravském krasu a že bude zasvěcena jak jinak než józe a hinduismu. Svámí Mahéšvaránanda tedy vzal na vědomí, že chci být poustevníkem. Mistr byl s mými odpovědmi pravděpodobně potěšen. Ještě měl několik praktických otázek, jako kde budu brát peníze na živobytí. Na ta slova s překvapením stanovil, že mě vysvětí již při této gurupurnimě zde ve stříleckém ášramu, za pouhé tři dny, dne 23.7.2021! Nemusel jsem tedy jet za sanjás dikšou až do daleké Indie, neboť jsem měl z této cesty obavy. Od podání žádosti po vysvěcení uplynulo rekordních deset dní! Musel jsem však stihnout vyřídit četné formality u notáře, jako například své čestné prohlášení i s razítkem, že se chci dobrovolně stát duchovním hinduistického náboženství, či ověřený souhlas s vysvěcením za mnicha podepsaný mou matkou. Pak již následovalo slavnostní svěcení jež sledovalo mnoho bhaktů, mimo jiné na internetu, kde mé svěcení bylo přenášeno v přímém přenosu. Bylo to poprvé v České republice (a v Evropě), kdy zde byl svěcen hinduistický mnich - svámí. Svámiji se telefonicky spojil s pandity v Indii, kteří souběžně s mým svěcením provedli za mne obřad doprovázený hlasitým zpěvem manter přenášený telefonicky. Při sanjás dikše jsem se klaněl mistrovým lotosovým nohám a lil jsem na ně z konvičky vodu a umýval je. Dále jsem na Svámijiho nohy a hlavu sypal okvětní lístky a udělal jsem mu tilak a Šivovi posvátné pruhy na čele z popela védského ohniště. Nato mi Svámiji dlouze žehnal sypajíc mi na hlavu bílá zrníčka rýže. Rýsoval můj budoucí osud. Pravil mi, že se mi všechno splní. Pak mi ustřihl pramínek vlasů na bindu čakře na temeni hlavy. „Nyní jsi svámí“, řekl Mistr a mé srdce zaplňoval hluboký vděk Mistrovi, Bohu i osudu za tuto duchovní zkušenost vysněného vysvěcení za sanjásina. Při samotném svěcení se mne nic nedotýkalo, přesto jsem však ve svém srdci všechno dobře vnímal, celý ten prastarý překrásný védský obřad u posvátného ohniště. Byl mi udělen vznešený duchovní titul svámí a právo nosit oranžové mnišské roucho. Učinil mne pánem sebe. Při obřadu se slovy Mistra skončila má připoutanost k otci i matce. Podle přání Svámijho se mám naučit anglicky a hindsky. Sanjás dikšou, tímto posvátným aktem, mi Mistr dal lidskou důstojnost a mnoho jeho bhaktů mi přišlo blahopřát, přinášeli mi dakshinu a různé dárky. Projevovali mi úctu a svoji lásku. Tato úcta však ve skutečnosti patří Jedinému, Paramhansovi. Od toho okamžiku setrvávám v neustálé santoše – spokojenosti a jsem natrvalo odevzdán do Boží vůle a péče. Svámiji o mě prohlásil, že jsem spokojený tak, jak to je, tedy jako poustevník v České republice. Rád bych samozřejmě žil i v Indii. Ostatní svět mne nezajímá. K tomu uvádím, že věřím v síly Lásky a Poznání (bhakti a gyanu). Tak se naplnila dobrá karma z mnoha tisíců dnů a nocí prožitých v lesích v meditaci při mantra džapě a sádhanách v opuštěných jeskyních a na horských poustevnách. Nemám ale jen meditovat, ale i tvrdě pracovat (karmajóga). Proto jsem se zapojil jako karmajogín do údržby a zvelebování Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách. Jóga tedy na mne má všestranné blahodárné očistné účinky a vede mne ke štěstí a sebekázni. V současnosti plánuji obnovu své dávné poustevny v Moravském krasu, na Děravce, kterou lesníci již dříve rozebrali a spálili. Přitom chovám v srdci naději, že mou novou poustevnu ochránci přírody, jakož i lesníci řádně schválí, abych jako poustevník Moravského krasu měl své oblíbené chráněné místo pro osamělou modlitbu srdce, mantru, meditaci a jógu. "Nechť nikdo nezanedbává vlastní cíl pro cíl druhých, ať se zdá jakkoli velkolepý. Kdo pochopil, co je jeho pravým cílem, ať o něj důsledně usiluje."  Projekt Gangotri. Je anahátový Projekt dlouhodobého Osamění poustevníka, hinduistického svámího, mnicha Gyaneshwarpuri z Brna. Tento Příběh se odehrává na tajné místě někde v horách na Slovensku a bude pokračovat rovněž u Gangotrí v indickém Himaláji. Pokud byste toto místo ze zde zveřejněných fotografií snad poznali, nikde ho prosím nezveřejňujte. Takováto místa je potřeba chránit. Nevyhledávejte mne. Ve Skutečnosti vám nemám co dát. Každý musí hledat Boha sám. "Dívám se a uvědomuji si, že lidé jsou schopni se smířit s Bohem, s osudem a sami se sebou, pouze když mají tu odvahu vyhledat samotu." (Anthony de Mello, K pramenům). Nejdůležitější je uchovat samotu těchto hor před profanními senzacechtivými návštěvníky z velkoměst, protože ti by To stejně nepochopili a zneuctili. Hledám v samotě horské jeskyně Napojení na Boha. Toto Osvícení hledám tedy v horách "já". V případě jakýchkoli vašich vážných problémů neváhejte kontaktovat mého duchovního Mistra Víšvaguru Paramhanse svámího Mahéšvaránandu, nejlépe v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách, který vám rád poskytně potřebné konzultace, vedení a odbornou radu v jakýchkoli nesnázích. Já sám vám radím alespoň tolik, abyste byli určitě vegetariány, cvičili jógové ásany a věřili v Boha. Vše se potom v čase nějak vyřeší. Vyhledávejte pozitivní společnost, satsang. Vzdejte se připoutanosti ke kutsangu, špatné společnosti a Bůh vám pomůže najít vaši individuální Cestu. Meditujte, relaxujte, rozjímejte. Opakujte si Boží Jméno (svou mantru) nebo modlitbu. Boží Jméno uzdravuje duši i tělo. Zachovávejte pokud možno brahmačárju. Celibát není jenom pro mnichy. Vyhnete se tak mnoha životním těžkostem. Uzdravíte se ze světskosti a pokročíte na své duchovní Cestě k Bohu. Bůh mystiků promlouvá v tichu a samotě. Já sám nepřijímám žáky, ani studenty jógy. Přihlaste se do kurzu Jógy v denním životě v místě vašeho bydliště. To vás povede k Cíli. Konzultace při duševních těžkostech na základě osobní zkušenosti svámího Gyaneshwarpuri. V meditaci a introspekci jsem pochopil s jistotou, že jsem od narození osvobozený, osvobozený ale projistotu s malým "o". Neznamená to totiž, že bych vůbec nezapadal do různých - poměrně četných - nástrah karem jako většina smrtelníků zde na zemi, až na Ježíše, Svámijiho Mahéšvaránandu a avatáry. Volám proto do světa: "Nejsem Osvícený. Nerealizoval jsem dosud nejvyšší stav vědomí - mókšu, kdy individuálná já se stane součástí celého Vesmíru...! Přesto na určité úrovni nepochybně osvícený jsem, jinak bych nebyl meditační a rozjímací. "Něco" by mi v těchto bohumilých činnostech zavazelo, tak jako v tom zabraňuje (zlá karma) většině světské populace a žijí jen světsky, nikoli duchovně v tom nejčistším smyslu slova. Realizoval jsem Božské napojení. Átma gyan - poznání své duše jako součást Boha, je můj nejbližší Cíl. Jsem žák žijícího Mistra jógy, který je Višvaguru a paramhans - tedy plně Osvícená Duše a Mistr celého Vesmíru. Má duše poznala Kdo On Je. Jím se chlubím, že je Přítel mé duše. S ním jsem od věčnosti Jedno. Mám Ho nade všechno v Lásce a v úctě. Svěřil jsem se do Jeho milující Boží péče. Mám pocit, že se známe už z dřívějška. Myslím si, že jsem Maháprabhudžiho žák z dřívějších životů, ale to není důležité. Nyní jsem se zrodil zde v Evropě. Proto jsem stoupencem tradiční indické, především himálajské jógy, mým východiskem byla ovšem ona nejsladší křesťanská mystika, kterou jsem prošel po vzoru sv. Františka z Assisi horským způsobem. Zde říkám: sláva budiž Panu Ježíši, Františkovi z Assisi a Páteru Piovi! Je možné, že jsem tu i pro křesťany, těm kterým v jejich víře něco chybí, aniž vědí co to je. Možná je to práce s tělem a myslí jako nezbytný předpoklad úspěšného života bez utrpení, dlouhověkosti, zdraví a duchovního rozvoje všech vnitřních skrytých sil, štěstí a moudrosti. A vegetariánství, jako podmínky trvale udržitelného přežití na této planetě Zemi. Tedy sjednocení s Bohem praxí naší milé pohodové a zázračné Jógy v denním životě, která zaručeně vede až k Nejvyššímu Cíli. V tom mám letos již 26 letou praxi. Praktikuji meditaci gyana (džňána) a k tomu mantru. Cvičím i ostatní každodenní duchovní sádhanu - ásany, pránájámu, modlitbu a kriji. Přes všechno vynaložené úsilí a snahu jsem v józe a meditaci však pouhým zkušeným začátečníkem. Něco mám ale do vínku nepochybně z minulých životů (vivéku, jemné rozlišování). Dobře rozumím Božímu slovu. Sedávám každou noc sám osamocen před oltářem a učím se. Naslouchám Božímu Tichu. Někdy jsem napojený na osobní Božství. Tehdy jsou mé odpovědi jedinečné. Rád naslouchám Bohu, mému ochránci a spasiteli. On zná každodenní cestu po níž se mám ubírat. Já jsem jenom nástroj tohoto vyššího a nejvyššího Já, pokud si to ono Božství bude přát. Naslouchejte Tichu spolu se mnou, je to pramen Poznání. Jsem tu proto abych Vám ukázal duchovní cestu na svém příkladu. Hledím při tom na obrázek mého Mistra - a On mne vede. Požehnané meditace u nohou Mistra. On je můj poklad. I vy neváhejte a opakujte si mantru s Jeho Jménem. I vy byste měli těšit Boha mantrou. Ubylo by Vám mnoho starostí, které tíží Vaši mysl. Těšíte tím Nejvyšší Bytost. Odevzdejte Mu svoji Lásku. Dočkáte se splnění svých nejčistčích snů. U Boha je všechno možné. Bůh vezme do svých rukou vaše životy. Jsme děti Jednoho Boha a já jsem jeho služebníkem, nástrojem a poslem. Odseděl tisíce dní a nocí v osamělých meditacích v jeskyních a na horských poustevnách... Něco tedy vím jistě. S něčím mohu poradit. Pokud na mne máte otázky, pokusím se je zodpovědět ze srdce (z anaháty). Obracejí se na mne lidé na konzultaci se svými problémy, které je trápí. Já se koncentruji na Mistra, useberu se před svým oltářem a písemně odpovídám. Tak to dělám já. Pokud však máte komplikovanější otázky, obraťte se s nimi přímo na mého Mistra a Učitele Paramhanse Svámího Mahéšvaránandu. Několikrát do roka přijíždí z Indie sem do Střílek na jižní Moravu. Nebojte se zeptat. Mistr je tu proto. Mnohé odpovědi však najdete u mě na webu. Modlím se za vaše zdraví a duchovní rozkvět. Stále proto opakuji svou gurumantru. Je mým úkolem žít v tomto životě jako poustevník zde v České republice. Mistr mne vysvětil za mnicha indického řádu svámí dne 23.7.2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách na jižní Moravě. Úplně jsem se mu odevzdal. Snažím se Ho realizovat již v tomto životě. Mám Jeho Milost a dobře přijímám Slova Jeho Moudrosti a Poznání. Z tohoto sjednocení jsem se rozhodl vyučovat ve skrytosti. Přeji Vám Štěstí ze sjednocení s Bohem. V úctě a Lásce Váš oranžový svámí Gyaneshwarpuri. Nepříjímám žádné osobní návštěvy. Jsem poustevník, nejsem léčitel fyzických nemocí. Odpovídám zásadně emailem."Dlouho jsem se cvičil v poctivé introspekci, nádherně bolestivému přístupu k moudrosti. Sebezkoumání, nelítostné pozorování vlastních myšlenek je tvrdá a otřesná zkušenost. Rozdrtí na prach i to nejstatnější ego. Ale opravdová sebeanalíza vytváří s matematickou přesností zřece." Životopis jógina Hledám pozemek v lese pro svou dřevěnou poustevnu. "Kdo poradí les, v němž bych si mohl postavit poustevnu a žít jako poustevník, u pramínku pitné vody, na Principu Františkovy Hory Alverny? Dejte mi vědět prosím. Moudřejší se zeptá... Mělo by jít o lokalitu v Moravském krasu a okolí, nebo kdekoli na Moravě, přístupnou z Brna. Děkuji velmi. "Hospodine... kdo smí bydlet na tvé hoře svaté." (Žalm, 15,1). Nebo: "Medituj, opakuj si svou mantru a tvé přání se naplní." (Paramhans Svámí Mahéšvaránanda). Ukázka poustevníkovi poněkud záhadné životní filozofie a mystiky: Začínám si uvědomovat věci skryté na hranici citů a vnímání. Samostatní můžete být jen v nejtišší samotě. Jinak otročíte. Z tohoto důvodu nevstoupím do žádného, ani řeholního společenství. Jsem poustevník. Musíte jít do nejtíže postřehnutelné samoty, abyste něco pochopili. Nebojte se samoty. Andělé vás povedou. Já nepatřím do světa lidí. Mým domovem jsou lesy a hory. Jim zavazí vaše svoboda a samostatnost. Tedy vaše sjednocení s Bohem. Jenom pokud jim sloužíte můžete být šťastní. Tomu já ale říkám neviditelné otroctví. Musíte jim odevzdávat svou duchovní energii a tak se stáváte připoutaní. Kde je pak vaše svoboda? Tak se mi to začíná rozkrývat celé. Z tohoto důvodu největší světci se vyhýbali lidem jak jen mohli a raději ve skrytosti sloužili Bohu. Jsem si jist, že se v samotě uzdravíte ze svých obtíží a budete se smát ze srdce svým obtížím, neboť uzříte podstatu mezilidských vztahů duality. Takže jděte do samoty, je to víc než služba dualitě. Tedy pokud jste připraveni na Poznání. Ale právě v tomhle vám oni chtějí zabránit. pocitem zodpovědnosti, slovy že je to útěk, že je třeba někomu sloužit ap. Z tohoto důvodu na této Cestě jógy vajrágje nesmíte být připoutáni k ženě, dětem, příteli, rodině... vlasti, liteře náboženství, neboť mým Domovem je Vesmír. Ale vy si to všechno chcete ponechat, a proto se vydáváte cestou služby bhaktijógy a karmajógy, ale to je z vyššího nadhledu váš omyl, neboť nebudete zřít celou Pravdu jako džňániové. Dost bylo pohodlného vampírování, sami se musíte pročistit, nepomůže vám ani Svámiji. Běžte proto rozhodně do samoty. Nebude to však zpočátku vůbec příjemné, ale tím si musí projít každý, nejpozději v samotě při umírání. Proč na smrt čekat? Buďte jakoby jste již byli pro svět mrtví, tak jako sanjásini, mniši v hinduismu. "Stát se svámím znamená zasvětit svůj život duchovnímu hledání. Hledat původ vesmíru, hledat jedinou Skutečnost, navrátit se domů, do duchovního domova, odkud jsme vyšli. Patříme věčnosti a pobyt v tomto světě je jen přechodným bydlištěm. Svámí zasvěcuje život cestě do nitra, kde je ukryto Božské Já, vševědoucí a všudypřítomné. Svámí přestává být připoután k rodině, k hmotnému domu, k majetku, ke světským pobytům, neboť místem jeho pobytu je Vesmír." Lila Amrit  Já nejsem konající, Bůh, Mistr, Maháprabhudži jediný je konající.  a Jeho oddaný žák hinduistický a jógový mnich v České republice © Swami Gyaneshwarpuri. |