 Je to již mnoho let co jsem se živil jako pouliční muzikant hrou na flétnu u minoritského chrámu v Brně. Bylo to velice smysluplné rozhodnutí na mé cestě bosého františkána a jogína. Jak jinak by se měl živit v České republice poustevník? Patřil jsem k nejdéle hrajícím pouličním muzikantům v Brně. Bylo to ještě před současnou situací kdy obrazně řečeno všude hrají bezdomovci a pochybné existence na různé hudební nástroje. Já se k ním nepočítám a nehlásím. Hrál jsem z čistého přesvědčení, že mi Bůh tímto způsobem pomůže k živobytí na poustevně v Moravském krasu. Nechci posuzovat vnitřní motivy současné generace pouličních muzikantů v Brně, ale zdá se mi že hrají především pro peníze, protože si zvykli na tučný bakšiš za jejich hru. Nemají tedy většinou duchovní aspiraci. Proto je nedoporučuji příliš podporovat aby příliš nezbohatli, což jim opravdu vzhledem ke štědrosti obyvatel Brna hrozí. Nepočítám se tedy mezi ně. Já jsem hrál jen tolik abych zaplatil skromné živobytí poustevníka a putujícího mnicha, čímž jsem se odlišoval od konkurenčních pouličních muzikantů, kterých tehdy nebylo ještě tolik jako dnes. Děkuji obyvatelům Brna že mne chápali a podporovali. Opravdu jsem se o peníze vůbec nemusel zajímat nakolik byli štědří. Děkuji jim. Hrál jsem někdy v letech 2005 - 2012. Poslední pokus hrou na flétnu jsem učinil ještě v roce 2022, ale už mne to nenaplňovalo jako kdysi. Proto jsem se hrou na ulici definitivně přestal. Stále však podporuji dvacetikorunou vybrané pouliční umělce. Někteří to opravdu potřebují pro svůj duchovní vývoj hrát na ulici. Nikoho z nich neposuzuji a už vůbec neodsuzuji. Jenom si myslím že v jejich případě by bylo lepší kdyby si raději našli řádně placenou práci třeba u soustruhu nebo v obchodě, tak jako jsem se místo hry na fletnu neúspěšně pokusil já. Je dobře že v Brně na rozdíl od mnoha českých a evropských měst je pouliční muzicírování trpěno a není zákony zapovězeno. Za to mohu částečně já, protože jsem si v době represe pouliční hudby byl stěžovat přímo u autora tohoto represivního zákona a vysvětlil mu, že na pasivní přijímání almužny mám právo a že to není totéž jako obtěžující žebrání. Takhle jsem tedy na tehdy dočasně platnou negativistickou městskou vyhlášku reagoval u onoho právníka já. Z almužny totiž tradičně žijí všichni skuteční mniši a poustevníci všude na světě. Ne však zde v České republice, kde je od josefinských prý "osvícených" reforem postihováno všechno duchovní. Proto poustevníci živořící na ulici v duchu řehole svatého Františka z Assisi v podstatě již neexistují. Já jsem byl úplná vyjímka. V 21. století jsem obnovil tuto dávno zapomenutou tradici. Ještě jednou díky všem. Nyní se již františkánstvím neživím.  Devpuriji kartá. Maháprabhu Díp kartá hi kévalam. 10. prosince L.P. 2023  a Jeho oddaný žák hinduistický a jógový mnich v České republice © Swami Gyaneshwarpuri.  |